Nové děti, nové dotyky, nová samota

Alexander Weinstein debutoval v USA před třemi lety sbírkou povídek Děti Nového světa. Nemyslel tím ovšem Ameriku, nýbrž digitální věk. Přičemž to, co tehdy vypadalo jako dystopie s prvky sci-fi, zdá se nyní, kdy svazek vyšel česky, spíš jako blízká a reálná budoucnost. Autor totiž pouze dotáhl do extrému, jak prudce se vyvíjejí technologie, jak se naše životy virtualizují – a jak bude pokračovat evoluce osamění, kdy pro nové generace dotyk znamená displej a sdílení rovná se sociální sítě.

Mladí lidé Nového světa jsou posedlí jak konzumním sexem s avatary, požitkářským osvícením a převtělováním duší k zakoupení, tak novými dětmi. Pouze ti nejliberálnější se rozhodnou navzdory přetrvávajícímu rasismu adoptovat sirotky z Číny, kterou postihlo zemětřesení. Většina se nechá naklonovat, nebo si vytvoří virtuální děti on-line, kdy je porod rychlý a bezbolestný jako stažení souboru. A kdo ještě má skutečné potomky, rozhodně jim zakazuje chodit ven, protože je to nebezpečné a klima se zbláznilo. Panuje věčný deštivý podzim, přišlo tání – či se vrátila doba ledová. Virtuální potomky ovšem zase může nakazit počítačový virus.

Weinstein přitom nenabízí jen koncepty: pracuje s psychologicky prokreslenými postavami, jejichž prostřednictvím testuje naše hranice a odhaluje nečekaná zákoutí naší…