Ticho je ticho

Máte rád ticho?

Ano. Asi proto, že pocházím z Finska, země, v níž nežije mnoho lidí, zato máme hodně přírody. Ve Finsku je pro ticho prostor. Když vám příroda začíná hned za dveřmi, brzy si všimnete, že je v ní ticho. A taky je to druh naší mentality. Finové oceňují ticho možná trochu víc než jiní Evropané. Máme o tichu i několik úsloví.

Jaké třeba?

Je to trochu těžké přeložit, ale zkusím to. V kraji, z nějž pocházím, což je západní Finsko, kde lidé opravdu moc nemluví, se říká něco jako: i ze zlobivého kluka nebo holky může vyrůst jemný člověk. Ale z toho, kdo moc mluví, aniž by cokoli řekl, dobrý člověk nebude.

Takže finský výchovný imperativ zní „moc nemluvit“?

Ano. A když mluvíte, musíte mít co sdělit. Nevedeme zdvořilostní konverzace jako třeba Američané. Žádné: „Jak se máš?“ Nebo: „To je ale prima počasí…“ Alespoň donedávna to tak bylo. Tím, že dnes lidé hodně cestují, se to trochu mění.

Není to v diplomacii nevýhoda, že nemáte konverzování v krvi?

Jsem typický Fin, takže to chtělo trochu trénink. Ale myslím, že jsem se to naučil.

Chybí vám ticho, když trávíte svůj profesní život mimo domov?

Pracoval jsem jak v New Yorku, tak v Moskvě. V New Yorku jsem žil na Manhattanu, kde jsou dopravní zácpy i ve tři hodiny ráno. Bylo to nové, živé a vzrušující, ale ticho mi chybělo. V hluku jste…