(Nie) všetci podvádzajú

Obdobou premiérova bonmotu, že „všetci kradnú“, je v akademickém světě čím dál častější tvrzení, že všichni podvádějí. Zatímco politici staví za cizí peníze Čapí hnízda, vědci se v noci plíží do laboratoří, aby potají vyměnili zkumavky nebo vymazali píky v grafech ukazující na kontaminaci vzorků. Přesto jde o výroky obecně nepravdivé, či přinejmenším zavádějící. Pravda je, že existuje celá škála kiksů při vědecké práci, od úsměvných, které se prostě přihodí a je možné nad nimi mávnout rukou, po závažné, jež by se stávat neměly. Úřad pro vědeckou integritu při Ministerstvu zdravotnictví USA rozeznává tři základní typy profesních pochybení: fabrikace, falšování a plagiátorství. První znamená vymýšlení si výsledků, které nebyly nikdy naměřeny, druhý představuje manipulaci s daty zavádějícím způsobem, zatímco třetí je nepřiznané přivlastňování si cizích myšlenek a výsledků. Přestupkem proti etice vědecké práce přitom není chyba či nesprávný názor, pokud byly učiněny v dobré víře.

Vědecká komunikace stojí na důvěře, že data, o kterých se bavíme, skutečně existují. Jakékoli vytváření neexistujících výsledků či záměrné prezentování dat z jiného experimentu je neodpustitelným přečinem. Stejně tak nelze falšovat naměřená data dokreslováním či umazáváním částí křivek v grafech nebo umělým potlačováním experimentálního šumu. A že opisovat od druhých se nemá, ví každý, snad kromě jednoho komunistického poslance a jednoho bývalého prorektora Univerzity Karlovy. V tomto nedávno…