Láska na poslední pohled

V květnu 2018 se na červeným kobercem potažených schodech směřujících do hlavního sálu festivalu v Cannes shromáždilo 82 žen. Herečky, režisérky a producentky chtěly upozornit na fakt, že přehlídka promítla za svoji historii jen 82 filmů natočených ženami oproti 1866 snímkům, které režírovali muži. Protest spoluiniciovala francouzská feministická organizace 50/50 en 2020 bojující za rovnoprávnost mezi muži a ženami ve filmovém průmyslu. Jednou z hlavních organizátorek, která se na schodech postavila vedle Cate Blanchett nebo Agnès Varda, byla i francouzská režisérka Céline Sciamma. O rok později to byla právě ona, kdo navyšoval ženskou část nerovnoměrné statistiky, když se její Portrét dívky v plamenech, který právě vstoupil do české distribuce, objevil v hlavní soutěži. O romanci mezi dvěma ženami, odehrávající se v 18. století a ve světě bez mužů, se dokonce chvíli mluvilo jako o možném adeptovi na hlavní trofej. Nakonec získala cenu za scénář a Queer palmu pro nejlepší film s neheterosexuální tematikou. Portrét dívky v plamenech je typem filmu, který jde – podobně jako první lásku – spíš prožít než popisovat. Zároveň by se v letošní produkci jen těžko hledal jiný snímek, který by byl tak zřetelně a – možná pragmaticky – naladěn na feministickou kampaň v Cannes a obecně na společenskou poptávku po ženském pohledu v kinematografii.

Svého druhu zjevení

Dřevěná bárka proráží vlny rozbouřeného moře. Pět párů mužských paží ji údery vesel směřuje ke…