0:00
0:00
Literární příloha15. 12. 20197 minut

Básně

Petr Halmay, Alžběta Luňáčková, Milan Děžinský, Štěpán Nosek

Petr Halmay

Vrata

Tak jsem tam opět stál
před plechovými vraty,
jejichž červená barva
byla jen jednou
z barev této čtvrti.

↓ INZERCE

Nevyslovitelná
zdála se jejich křídla:
stěžeje, sloupky, vibrující vzduch
po straně seříznutý
vysokou stěnou dvora.

Možná že včera.
A možná před měsícem.
A možná jindy, za jiných okolností
jiného dne.

Když slova nebyla
nic víc
než pouhá slova,
co v pauze na oběd jenom tak prohodí
některý z kolegů
nad umakartem stolu.

Pasáž

Skrz řadu světlíků sem přes den odkapává
něco slabého jasu.
Táhne se v kaluži
po mozaikové dlažbě.

Štuky a zrcadla – vchody do lepších krámů.
Chodba, co stává se svou vlastní skutečností
tak jako ve filmu
nebo na stránkách knih.

Jisty si samy sebou
zdvihají vnitřní stěny
echo té jeskyně
v obětní skále města.

Na mostě

Jáře

Čerň ostrova za suchých zimních dnů.
A holé, nízké, tvrdé, ploché břehy.
A první slunce plné zvláštní něhy
kamkoli pohlédnu.

Ještě i v šedesáti stále tentýž stud!
A s tvojí hlavou,
kdykoli zničehonic přitisknu ji k sobě,
jako bych objímal
i něco abstraktního…

Teď tato slova.
Na mostě
v bezvětří
se silně rozléhají
pouliční zvuky.

Písmena

Písmena na papíře – sebezáchovný pokus.
Kličky a kudrlinky –
za nimi trosky:
nějaké výkřiky, zkomoleniny slov.

Lyrika jako regulérní snaha.
Tak jsme to se Zuzanou svého času žili
v…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kauza Motol: Jak fungoval systém LudvíkZobrazit články