Spokojené sólo

Petra Hanousková si coby štíhlá dvaatřicetiletá blondýna rozhodně nemůže stěžovat, že by měla nouzi o nápadníky. Už rok a půl je ale sama – po skončení posledního vážného vztahu zjistila, že jí život bez stálého partnera překvapivě vyhovuje. Od rozchodu tráví více času s přáteli, na které ve vztahu neměla čas, zpívá ve sboru, píše a mnohem častěji má čas na poslech hudby. Postupně zjistila, že některé aktivity ji baví podnikat o samotě – třeba si sama vyrazí večer do kina nebo na koncert, ale i na delší dovolenou do zahraničí. „Ve vztahu jsem měla tendenci neustále myslet za oba a přemýšlet, jestli se ten druhý cítí dobře. Teď myslím jenom za sebe. Když vidím kopec a mám chuť na něj vylézt, tak to prostě udělám a mám z toho radost,“ popisuje Hanousková nově objevenou svobodu.

Občas jí sice chybí partner, s nímž by mohla své zážitky sdílet, ale zvládnout takové chvíle jí velmi usnadňují moderní technologie. „Vezmete telefon, pošlete zprávu, přátelé ochotně zareagují a z toho špatného stavu vás dostanou,“ říká Hanousková. Když někdy zatouží po fyzické intimitě, využije mobilní aplikaci, pomocí které se dá rychle a nezávazně s někým seznámit. „Jsem spokojená a šťastná. Možná dokonce nejšťastnější, co jsem kdy byla,“ tvrdí. „Neříkám, že je to takhle napořád, třeba někoho potkám a změním názor. Ale kdyby to takhle mělo zůstat, nezhroutím se z toho.“ Tato věta má jasnou logiku. Samota dnes představuje jeden z mnoha přitažlivých modelů existence a okolo třicítky tuhle cestu – alespoň na Západě – volí mnohem více lidí, než jsme kdy byli zvyklí. A s přibývajícími vyznavači single života se postupně mění i pohled společnosti na ně.

Partnerkou sama sobě

Pohybovat se světem jako single ale samozřejmě není zadarmo. Konkrétně Petře dává okolní svět často najevo, že by spokojená – natožpak šťastná – být rozhodně neměla. „Jasně že pořád cítím tlak, že bych se měla začít poohlížet po muži, se kterým založím rodinu. Po třicítce tohle kolem sebe vidíte všude a přemýšlíte, jestli byste taky neměla někoho rychle hledat. Když lidem řeknete, že jste sami, tak vás hned všichni litují. V práci mi kolegyně pořád zkoušejí někoho dohodit,“ říká Petra, učitelka na venkovské základní škole nedaleko od Prahy. „Spousta lidí nevěří, že člověk může být sám a nic mu nechybí.“

O to víc ji letos na podzim potěšilo, když si na začátku listopadu na internetu přečetla článek o známé britské herečce Emmě Watson, která se v rozhovoru pro časopis Vogue svěřila s velmi podobnými pocity. „Neustále čelím různým podprahovým narážkám. Když vám táhne na třicítku a nemáte vlastní dům, manžela a dítě, tak na vás padne velká úzkost,“ řekla v rozhovoru herečka, která je hrdý single. Watson prý dlouho nevěřila, že je možné být zároveň sama a šťastná – dokud to nezažila. „Trvalo mi to dlouho, ale teď jsem šťastná sama. Já tomu říkám, že jsem sama sobě partnerkou,“ řekla Watson redaktorce časopisu Vogue.

Prohlášení známé herečky a světové celebrity vyvolalo obligátní rozruch na sociálních sítích a v bulvárních médiích, interview ale překvapivě zarezonovalo i v seriózních redakcích: komentovaly ho The New York Times, BBC i časopis Time. Některé komentáře, zejména ty negativní, se nesly v celkem předvídatelném duchu. „Sama sobě partnerkou, to znamená, že si nemůže najít chlapa?“ ptal se ironicky známý britský moderátor Piers Morgan v televizní debatě. A dodal: „Proč prostě nepřizná, že je sama? Proč musíme všemu negativnímu na tomhle světě za každou cenu dávat pozitivní nálepku?“ Drtivá většina hlasů se ale za Watson postavila a poděkovala jí, že pojmenovala pocit, který sdílí hodně dnešních dvacátníků a třicátníků – tedy že můžete být sami, šťastní a tlak okolí vás zbytečně stresuje. Jedním z takových lidí je i Hanousková. „Tohle mě fakt potěšilo. Najednou jsem se necítila, jako že jsem v tom sama,“ říká.

Psychologové a sociologové si v souvislosti s hereččiným prohlášením všimli paradoxu dnešní doby – ačkoli žije stále více lidí všech věkových kategorií mimo trvalý partnerský svazek, z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že většina z nás má pořád tendenci považovat single lidi za jakousi zvláštní skupinu osamělých zoufalců, anebo naopak sobeckých a promiskuitních požitkářů. Statistiky přitom ukazují, že lidé jako Emma Watson rozhodně nejsou žádnou malou skupinou, kterou by šlo takhle úzce charakterizovat.