Podřízený stav přirozeně vytváří prostředí pro šikanu, zřejmě se tedy nedá čekat, že se ji podaří vymýtit. Šance na výraznou redukci ale roste. Zvlášť když se svědectví, odhalení a zpytování svědomí objevují ve dříve nečekaných prostředích.
V nejbohatší hokejové soutěži, kanadsko-americké NHL, se odhodlalo promluvit několik hráčů o tom, že byli v minulosti terčem šikany ze strany trenérů. Ti se během hry pohybují těsně za zády hráčů, někteří se přitom neudrží a kopají hokejisty do zad, házejí po nich předměty, nadávají jim. Podobné věci se stávají i v kabinách a tréninkových halách.
Kouč týmu Calgary Flames Bill Peters koncem listopadu přišel o místo, když vyšlo najevo, že jednomu z hráčů vynadal do negrů, protože se mu nelíbila hudba, kterou si hráč pouštěl. Českého obránce Michala Jordána Peters kopl do zad, jiného uhodil do hlavy. Viděli to jiní hráči i členové trenérského týmu, teprve nyní ale díky svědectví jednoho z hráčů se začala věc řešit. Peters se sice za rasistické nadávky omluvil, stejně ale o své lukrativní místo přišel.
Stalo se tak i proto, že Petersův kolega a nynější trenér týmu Carolina Hurricanes Rod Brind’Amour, který dříve o chování svého nadřízeného mlčel, nyní vše potvrdil. „Myslím, že se bojí mluvit, rozdíly v té struktuře moci jsou veliké,“ řekl Brind’Amour na vysvětlenou, proč o šikaně mlčí hráči.
Jakási sportovní podoba MeToo se přitom v NHL dotýká i dosud vysoce uznávaných trenérů, jako je teď už bývalý kouč Toronta Mike Babcock. U…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu