K sežráníčku

Kde domov můj, pláčí panenky. U nich v domečku je totiž dnes hlad a moc smutno. Došlo jídlo. Nejsou už malinkaté mrkvičky ani vajíčka ani koblížky. Není co vařit. Ani na čem, někdo jim sebral také kastrůlky a talířky. Panenky, neplačte. Kdo byl na vás ošklivý? Youtubeři? Cože?

Ale ano. Stačí se podívat na YouTube a zadat si „tiny food“ neboli „malinkaté jídlo“. Najdeme stovky videí, kde si youtubeři vaří v panenkovském nádobíčku. Přesněji, většinou vaří jen jejich prsty, víc se do záběru nevejde. Nejprve zatopí ve sporáčku tím, že v něm zapálí čajovou svíčku. Na něj přijdou pánvičky a už se vaří omeletky a pečou bagetky. Pokud se zrovna dali třeba do minisushi, je potřeba rýži poskládat pinzetou nebo jiným náčiníčkem. A už je sušíčko velikosti rybízku.

Je to tak. I když je to jeden z těch trendů, nad nimiž by si člověk ukroutil hlavičku. Pardon hlavu. Abychom to trochu ťuťu, totiž pochopili, začetli jsme se do světového tisku. První vysvětlení: původ celé věci je v Japonsku, a je za ní tamní záliba ve všem kawaii, roztomilém, růžovém a titěrném, která se po internetu přenesla také na zbytek zeměkouličky.

A pak je tu pradávný lidský pud dojímat se nad malými věcmi, který vysvětlil již nositel Nobelovy ceny, etolog Konrad Lorenz jako „dětské schéma“. Všechno, co je malé, a má pokud možno ještě velké oči, připomíná mládě. A budí tedy chuť to pomazlit, pečovat a ochraňovat a je takříkajíc k sežrání, malinkaté žrádélko nevyjímaje. A tak lidstvo začalo vyřezávat z velkých…