Všechno, jenom ne superstát

Nejhorší na sociálních sítích je, že se emotivní způsob debatování o politice přenáší do reálného života, ovlivňuje i běžná média a politiku. Lze to u nás poslední dobou pozorovat ve zcela přepjatých reakcích na standardní diplomacii. Koncem minulého roku vzplanul iracionální odpor proti mezinárodnímu migračnímu kompaktu, nyní emoce vyvolala „smlouva o německo-francouzské spolupráci a integraci“, kterou v Cáchách podepsali Emmanuel Macron a Angela Merkel.

„Z Německa a Francie vznikne superstát,“ oznámil web Echo24.cz a titulek se rychle šířil internetem. Spíše pro pobavení dodejme, že Mladá fronta DNES otiskla konspirační teorii z pera Václava Klause, jenž dospěl k závěru, že se „ani Německu, ani Francii Evropu ovládnout nepodařilo, ač se o to Hitler a Napoleon snažili. Nedaří se to ani EU. Že by mohlo uspět Frankoněmecko?“

V protikladu k takto dramatizovanému příběhu stojí střízlivá realita. Anglosaští, němečtí i francouzští znalci se minulý týden shodovali, že smlouva z Cách mnoho nového nepřináší. „Skvěle ilustruje současný stav francouzsko-
 -německých vztahů: jsou silné v rovině symbolů, avšak slabé, pokud se díváme na skutečný obsah,“ formuloval převládající názor Henrik Enderlein, prezident Hertie School of Governance v Berlíně.

Dvě politické kultury

Než Angela Merkel a Emmanuel Macron vzali do ruky pero a smlouvu podepsali, tak jeden ze slavnostních řečníků v Cáchách shrnul smysl celého snažení. „Toto je konkurenční model k přístupu ,moje země…