Technologie ve službách lidu

Posedávat na podzim pod kaštanem může být poněkud nebezpečné. Radek Hábl se u dřevěného stolečku, umístěného u paty obrovského kaštanu, nervózně ošívá, ale všechny plody naštěstí dopadají do bezpečné vzdálenosti od jeho nohou. Je chladné listopadové ráno, zahrada s kaštanem náleží ke klasické vile na pražských Vinohradech a Hábl, mimo jiné autor webu Mapa exekucí, jenž do detailů odhaluje, kolik a kde mají Češi fatálních dluhů, ji stejně jako desítky kolegů z řad architektů nebo designérů využívá jako sdílenou kancelář.

Lidé zabydlení v tomto světě rychlého připojení, dobré kávy a napěchovaných diářů zde v posledních měsících rozjíždějí projekt Česko.Digital. Část české IT komunity se skrze něj snaží využít své schopnosti, aby posílila místní občanskou společnost. Do akce se zatím přihlásily stovky lidí a na svět se pomalu klubou první konkrétní projekty. Již zmíněná Mapa exekucí je pro zúčastněné přesně to, čeho by jednou chtěli dosáhnout – využít technologie k tomu, aby odhalili a pomohli řešit konkrétní problémy, s nimiž si byznys ani politika často nevědí rady.

Hábl, bývalý manažer, pro něhož práce v korporátním světě začala ztrácet smysl a nějakou dobu bojoval s klasickým vyhořením, se v roce 2014 znovu našel v boji proti exekucím. K tématu se dostal poté, kdy se jeho sestřenice ocitla v klasické dluhové pasti. „Tehdy jsem zblízka poznal, jak strašně nespravedlivě jsou nastavena pravidla. A jak obratně to využívají ti, kdo na tomto systému vydělávají,“ říká.

Hledání smysluplného využití svých dobře prodejných schopností zmiňují všichni jeho kolegové. U ajťáků, na české poměry nadstandardně placených zaměstnanců, zvyšuje chuť něco vrátit zpět společnosti i fakt, že jejich lukrativní obor s sebou v posledních letech přináší vedle peněz také spoustu kontroverzí. Sběr dat o uživatelích internetu a jejich využívání k reklamě či ovlivňování voleb – a obecně ztráta soukromí –, to logicky není každému po chuti.

„Naše schopnosti nabízejí velký potenciál,“ popisuje hlavní důvod, proč vznikl projekt Česko.Digital, jeho zakladatel Jakub Nešetřil. „S pomocí technologií můžeme dělat věci, které mohou mít ohromný dopad. Řádově větší, než když třeba stojíte u metra a vybíráte peníze do nějaké bohulibé sbírky,“ říká Nešetřil.

Týden k dobru

Jestli někdo tuší, jak z mála vytvořit až nehorázně mnoho, je to právě Jakub Nešetřil. V roce 2017 od něj globální společnost Oracle koupila jeho firmu Apiary. Spolu s několika kolegy ji vybudoval za šest let a v době prodeje (v řádech miliard korun) zaměstnávala 33 lidí. Produkt firmy Apiary je poněkud neuchopitelný – svým zákazníkům, většinou jiným programátorům, poskytoval „jízdní řád“, s jehož pomocí lze efektivně komunikovat mezi různými programy.

Stanovištěm čtyřicetiletého otce dvou dětí je jiné coworkingové centrum v předloni otevřené budově DRN na pražské Národní třídě. Po prodeji firmy se staral v Americe o začlenění Apiary do struktur Oracle a po návratu domů rozjel výše zmíněný projekt Česko.Digital. Radek Hábl byl jedním z prvních, koho oslovil. „Radek je pro mě příklad toho, jak by spolupráce mezi námi a neziskovým sektorem měla fungovat,“ říká Nešetřil.

Mapa nabízí interaktivní přehled, kolik je v které obci Česka lidí v exekuci, a mimo jiné výrazně přispěla k tomu, aby si česká společnost uvědomila, jak velký problém s dluhy má. Hábl teď spolu s Nešetřilem rozjíždí další projekt zaměřený na „dluhovou prevenci“. Častým důvodem, proč někdo skončí v exekuci, je jak známo to, že nemá přehled o svých dluzích. A většina dlužníků nemá ani tušení, kam se má kvůli zjištění svých dluhů obrátit.

Hábl s Nešetřilem a týmem programátorů vytvářejí web, který má lidem pomoci si velmi jednoduše zkontrolovat, zda – a kolik peněz – dluží státu. „V základní podobě to má fungovat tak, že si člověk zadá adresu svého bydliště a vyjedou mu přesně místa, kam má jít. Zároveň mu předpřipravíme žádosti, které na jednotlivá místa potřebuje dodat,“ popisuje Hábl. Ideální podoba by pak byla ta, aby jim žadatel dal plnou moc, oni přes datovou schránku jeho jménem obepsali úřady a následně ho informovali, jak to s jeho dluhy přesně je.

Jakou z popsaných možností nakonec budou moci nabídnout, záleží na Nešetřilovi a jeho IT týmu. Je třeba naprogramovat aplikaci tak, aby podle místa bydliště žadatele věděla, jaké úřady a na jakých adresách obeslat, a aby za něj uměla automaticky vyplnit žádosti. V ideálním případě by také měla umět žádost odeslat a obdržené odpovědi vyhodnotit tak, aby vytvořila přehled případných dluhů. „Člověk, který by si chtěl tohle všechno vyběhat, by potřeboval tak týden. Díky nám by to mohl zvládnout za pár minut u monitoru,“ popisuje výhody „produktu“ Nešetřil.

Kdy skončím

Stejně jako desítky dalších kolegů napojených na Česko.Digital i Nešetřil svůj čas projektu věnuje zdarma. On sám to dělá na plný úvazek, ostatní vedle spolupráce na Česko.Digital (v řádu hodin týdně) normálně vydělávají. Nešetřil s pomocí peněz z prodeje Apiary celý projekt financuje, ale přiznává, že to tak věčně nepůjde. „První rok chci vybudovat komunitu, druhý rok chci budovat příjmovou stránku projektů a zprofesionalizovat tým, který to vede, a třetí rok chci vybudovat management, který mi umožní odejít,“ popisuje Nešetřil plán pro svůj projekt.

Jednou z prvních dvou placených zaměstnankyň Česko.Digital je od letošního listopadu Eva Pavlíková. Osmatřicetiletá černovláska začala ještě při studiu Fakulty elektrotechnické na pražské ČVUT pracovat jako projektová manažerka a to samé dnes dělá v rámci projektu nazvaného Cityvizor. Jde o aplikaci, která umožňuje obcím a městům v Česku do detailů zkoumat jejich rozpočty. „Když chce někdo vidět, jak se jeho městu ekonomicky daří, může si to v naší aplikaci přehledně zobrazit a porovnat s dalšími městy,“ popisuje Pavlíková. Akce se rychle rozjíždí. Nedávno začaly využívat Cityvizor například všechny pražské městské části.

V současnosti Česko.Digital spolupracuje na čtyřech projektech. Albert Zikmund, pětadvacetiletý webdesignér, který už pracoval v Německu a Americe (a mezitím stihl studovat webdesign ve Velké Británii), si vybral projekt protikorupční organizace Transparency International. Jde o obnovu zaniklého webu Naši politici. Ten dlouhá léta nabízel veřejnosti velmi detailní informace o stovkách českých politiků – bývalých i současných. Měly by se tu objevit informace o jejich případném podnikání, o tom, co se o nich psalo v médiích, a další detaily. Každý politik by zde měl mít stránku, což přináší mimořádně náročné úkoly – web je nutné naplnit nepředstavitelným množstvím informací.

Nezvládnutelné

Na webu Naši politici by se měl podílet taky Michal Bláha, který se proslavil projektem Hlídač státu. Před dvěma lety vznikl zákon, který zřídil registr smluv, do nějž musí všechny státní organizace vkládat smlouvy v hodnotě nad 50 tisíc korun. Státní registr ale nebyl příliš uživatelsky vstřícný, a tak Bláha vytvořil vlastní web a začal ho propojovat s dalšími veřejnými databázemi. „Přidali jsme třeba obchodní rejstřík, aby bylo vidět, u koho které úřady utrácejí. Pak jsme se ještě blíže zaměřili na firmy, jež mají politicky aktivní majitele, což pro nás znamená, že majitel je nebo byl politik, anebo že sponzoruje politické strany,“ popisuje Bláha. Na svůj web postupně přidal ještě přehled veřejných zakázek, transparentní účty politických stran a v neposlední řadě také přehled insolvenčních řízení.

Návštěvník dnes může po zadání jména konkrétní firmy nalézt, jestli již získala nějakou zakázku od státu, nebo jakou smlouvu s ním uzavřela. Zjistit se dá i to, jestli je některý ze zástupců firmy – majitel nebo člen vedení – sponzorem některé z politických stran.

Aby tohle všechno fungovalo, potřeboval Bláha vytvořit program, který každý den ze státního registru smluv stáhne asi čtyři tisíce dokumentů. „Ty posléze přečte, zkontroluje, jestli v nich nejsou chyby, vytvoří jejich textovou podobu a roztřídí je podle témat. Pak tohle vše propojí s veškerými dalšími daty, která jsou v Hlídači státu,“ popisuje Bláha program. V tuto chvíli létá éterem pro laika nepředstavitelných šest terabytů dat. „Běží nám to na osmnácti počítačích,“ říká Bláha. Kód, jenž řídí operaci, má dnes asi 400 tisíc řádků. Všechno shromažďování dat, jejich propojování a kontrola ale díky němu probíhá automaticky. „Je úplně nereálné, aby tohle zvládl člověk. Byly by na to potřeba každý den stovky lidí, a výsledek by nebyl ani zdaleka tak přesný,“ uzavírá Bláha.

Web Hlídač státu vytváří už více než dva roky. Po celou dobu pracoval zdarma, a navíc ho i financoval – stejně jako to nyní dělá Jakub Nešetřil. A podobně jako Nešetřilovi mu to umožnily předešlé podnikatelské počiny – Bláha spoluzakládal web Atlas.cz, který s kolegy prodal v roce 2009. Nyní už ale má více než 250 různě velkých podporovatelů, a to umožnilo vytvořit čtyřčlenný tým, který se o projekt stará.

Něčeho podobného by rád dosáhl i Nešetřil. „V branži je peněz opravdu hodně a podle mě je v zájmu velkých českých IT firem, aby Česko.Digital podporovaly,“ říká s tím, že jejich cílem je, aby se zde žilo lépe. A velké IT firmy by podle něj mohly být motivovány například tím, že když jim projekt pomohou naplnit, přilákají tak třeba schopné programátory ze zahraničí, kteří jsou v době rekordně nízké nezaměstnanosti na trhu práce naprosto nedostatkovým zbožím. „Bavíme se o podpoře s několika partnery, ale vše je zatím v začátcích,“ říká Nešetřil.