Svoboda se sibiřskými řízky

Málokterá kniha zahýbala společností i trhem tak jako Raději zešílet v divočině od spisovatele a publicisty Aleše Palána. Rozhovory s lidmi, kteří se rozhodli utéct z civilizace do šumavských lesů, si za necelý rok od vydání koupilo přes čtyřicet tisíc čtenářů. O samotářích se vedly debaty, čtenáři psali Palánovi dopisy s prosbami o seznámení s jeho respondenty nebo se svěřovali, že je kniha přinutila udělat zásadní rozhodnutí. Název Raději zešílet v divočině si dokonce kdosi napsal na transparent a vyrazil s ním na protibabišovské demonstrace. Spolu s již pátým vydáním knihy nyní do knihkupectví dorazilo i její volné pokračování nazvané Jako v nebi, jenže jinak.

„U nás za vesnicí žije takový dobrý pošuk, nezajímal by vás?“ upozorňovali Palána čtenáři na další „útěkáře“ před systémem na samotu. Autor tipy vítal, ale o pokračování neuvažoval. Jen ho lákala další silná střetnutí. Navštěvoval muže a ženy na horských samotách, v maringotkách i včelínech – a když poslouchal jejich příběhy, docházelo mu, že se ničím nepodobají osudům solitérů ze Šumavy. „Byl jsem si jist, že se nebudu opakovat, že to ani není možné,“ napsal pak do předmluvy nové knihy, jejíž protagonisté se tentokrát skrývají po celém území Česka.

Opravdu zle

Někteří z nich ani nezůstávají na jednom místě, jako třeba Bajza, zřejmě dosud nejextrémnější Palánův samotář. Vychrtlý muž s vizáží vypelichaného foxteriéra – ostatně jméno Bajza kdysi přiřkl i svému psovi – se ukrývá…