Předvánoční dilema soudce Šámala

Předseda Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal dostal minulý týden od prezidenta Miloše Zemana lákavou nabídku na uvolněné křeslo patnáctého ústavního soudce. Tento soud je pro většinu soudců místem splněných profesních snů, pro mnohé je to završení kariéry. Posuzují se zde zajímavé hodnotové spory, každý, kdo tu zasedá, má za úkol střežit ústavnost. Soudce Šámal si nemůže přát nic lepšího.

Kývnout na Ústavní soud by pro něj mělo logiku i z praktického hlediska. Za čtyři roky musí kvůli dovršení sedmdesátky skončit jako předseda Nejvyššího soudu, u Ústavního soudu věkové omezení neplatí, Šámal by tu mohl pracovat dalších deset let. V opačném případě by ho čekal zřejmě důchod. Šámal zatím není rozhodnut, jak se zachová. Respektu řekl, že svůj verdikt sdělí prezidentovi do čtrnácti dnů.

Od Miloše Zemana je sázka na Šámala chytrá volba. Jeho minulý kandidát na ústavního soudce Aleš Gerloch mu v Senátu neprošel, senátorům vadilo, že vystupuje spíše jako advokát a obhájce kroků prezidenta Zemana. Šámal má naopak pověst nezávislého muže, v oboru je vnímán jako schopný justiční funkcionář a osvědčil se i odborně jako specialista na trestní právo. Lze čekat, že by s ním na rozdíl od Gerlocha neměl Senát problém.

Rozhodování soudce Šámala ale v sobě nese zajímavější dilema, než jsou jen úvahy jednoho schopného soudce o tom, jak naložit s vyvrcholením své kariéry. Kdyby prezidentovi nakonec řekl ano, znamenalo by to, že Miloš Zeman určí, kdo povede Nejvyšší soud, protože to je v prezidentské pravomoci. Jde o zásadní post, NS je vrcholným orgánem soudní moci a právě tady končí většina případů často spojených s politickou mocí.

Jak můžeme sledovat v okolních postkomunistických státech, ovládnutí nezávislých justičních institucí se často děje prostřednictvím lidí v jejich vedení, a faktem je, že prezident Zeman dlouhodobě usiluje o to, udělat i v Česku justici politicky povolnou. Opakovaně například posílal svého kancléře, aby ovlivňoval u soudců případy spojené s Pražským hradem v jeho prospěch. Je proto namístě být velmi ostražitý v tom, koho by Zeman vybral za Šámala. Prezident to veřejně neříká, jeho favority není možné podrobit veřejné kontrole. Šámal má v následujících dnech nepochybně o čem přemýšlet. Je sice možné, že další nabídku na Ústavní soud mu už nikdo nikdy nedá, někdy jsou ale ve hře i důležitější věci.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, budeme moc rádi, když vám nový Respekt zpříjemní začínající adventní čas.

Ondřej Kundra

zástupce šéfredaktora