Tak zase za rok

K vytvoření dojmu, že vláda „maká“, stačí málo. Jaderný tendr je na to ideální. Jde o velkou a drahou věc, každý posun vypadá důležitě, harmonogram je ale nekonečný a nikdo se v něm nevyzná. Sem tam zkrátka stačí téma připomenout – a image pracantů je zaručena.

Další dějství této hry se událo minulý týden. Andrej Babiš zkritizoval existující zpoždění a vysázel na stůl nové termíny, podle kterých se tentokrát už opravdu pojede. Kamery běží, termíny jdou do světa, Babiš maká.

Sliby však opět nesedí. Téma ožilo, protože zasedal takzvaný jaderný výbor, kde mají poslanci sledovat průběh příprav. Teď čekali informaci o slibované smlouvě mezi státem a firmou ČEZ, která má výstavbu řídit. Smlouva měla být hotova do Vánoc, ale bude až příští rok.

Jasno není ani o jejím principu. Smlouva má vyřešit hlavní potíž celé akce – tedy že elektřina by se musela v budoucnu prodávat za víc než dvojnásobek dnešní ceny, aby se investice zaplatila. ČEZ do takového rizika sám nepůjde, musí ho jistit stát. To ale lze na propojeném evropském trhu právem brát jako nefér podporu. Na tu je třeba mít výjimku z Bruselu, což napadne u soudu Rakousko. Babiš toto slibuje vyřešit příští rok, přitom zatím ani nemá co ukázat a Maďarsku nebo Británii taková jednání trvala roky.

Komicky zní i nový termín „nepravomocné územní rozhodnutí“, které má být do dvou let. Nepravomocné rozhodnutí ale k ničemu není. Jasný není ani takzvaný dodavatelský model, tedy zda elektrárnu objednat celou na klíč v cizině,…