Nesmíme ohrozit své lidi v zahraničí

Tajné fondy, konspirační byty, krycí jména a utajené operace mimo území tohoto státu. Práce špionů je logicky zahalena mlčením, které je v jiných oborech nemyslitelné. „Pro veřejnost je lepší, když o našich misích nemluvíme,“ říká výkonný ředitel tuzemské rozvědky Marek Šimandl v historicky prvním interview šéfa špionů pro zdejší média.

BIS vydává každoročně tajné výroční zprávy, které jsou rok od roku otevřenější. Často přináší docela konkrétní informace. Uvažuje ÚZSI, že by bylo načase se víc otevřít?

Činnost rozvědky je směřovaná ven. Nedovedu si představit, co bychom do té veřejné zprávy psali. Pro nás tohle určitě není cesta.

Chápu, že nebudete mluvit o svých operacích v Rusku. Ale neměli byste nám alespoň naznačit, kde vidíte hrozby?

Cokoli by mohlo naznačit, kde a jak působíme, by bylo nebezpečné. Prostě využíváme své metody a formy práce. Není nutné, aby je veřejnost znala, a není záhodno uvádět do nebezpečí naše lidi venku. K tomu se opravdu nedá víc říct.

Když mluvím s lidmi ze zpravodajské komunity, registruji mezi třemi českými službami docela tvrdou rivalitu. Je tomu tak?

Díky tomu, že máme tři služby, se vždy najdou v našich aktivitách nějaké překryvy. Je to hodně o konkrétních lidech, kteří ty určité věci dělají. Jde o to, jak dokážou nebo nedokážou spolupracovat.

To, co může bezpečnost země opravdu ohrožovat, je zřetelná neshoda šéfa BIS a prezidenta. Miloš Zeman opakovaně říká o BIS věci, které jsou nepřijatelné. Co tomu říkáte?

Samozřejmě taková silná vyjádření nejsou příliš šťastná. Z mého pohledu je BIS důležitou součástí české bezpečnostní komunity a svou činnost vykonává dobře.

Tajné služby jsou veřejností vnímány jako nástroj moci, který se dá zneužít. Je tu případ Ondreje Páleníka, který kdysi službu využil ke sledování manželky premiéra. Nosí vaši lidé tajné složky premiérovi nebo ministru vnitra?

Poskytujeme informace podle zákona. Za sebe můžu říct, že kdyby za mnou přišel někdo s něčím podobným, jako tehdy za panem Páleníkem, tak bych do toho nešel. Ani si neumím představit, že bych se na kohokoli z ÚZSI obrátil s takovou žádostí a on mi vyhověl. Za dobu, co jsem ve funkci, mi nikdo z politiků ani nenaznačil, že by chtěl něco mimo to, co umožňují zákonné kompetence. Myslím si, že si politici uvědomují nesmyslnost takových žádostí. Cítím z jejich strany respekt za to, že se chováme férově.

Kolikrát jste se setkal s premiérem mezi čtyřma očima?

Několikrát.

Jak probíhá takový rozhovor?

Předám informace, on položí doplňující dotazy, a tím to končí. Nebo eventuálně zadá nějaký úkol, co chce ještě doplnit – třeba do písemné zprávy.

Věříte, že vaše informace politici nezneužívají? Poznal byste, kdyby ta situace nastala?

O tomhle samozřejmě uvažujeme. A samozřejmě nastávají situace, kdy někdo od nás nějakou konkrétní informaci dostane a někdo ne.

Dostává všechny vaše informace Hrad? Není rizikem předávat zpravodajské informace třeba o Rusku prezidentovi, který se netají silnou náklonností k Moskvě.

Prezident disponuje naší utajovanou výroční zprávou. Čas od času probíhají nějaké diskuse s lidmi z jeho kanceláře, kteří mají na starosti zahraniční politiku. Já jsem ale ani z této strany na naši službu nezaznamenal žádný tlak nebo snahu posunout někam smysl a podstatu našich informací.

Prezident, premiér a ministr zahraničí – každý z nich má poněkud jiný přístup k zahraniční politice nebo k bezpečnosti země. Takže, když mluvíte o tom, že chybí koordinace práce tajných služeb, narážíte na neshodu zmíněných politiků?

Pro srozumitelnost a koncepčnost naší zahraniční politiky a bezpečnosti je primární, aby ji jednotliví politici definovali navenek stejným způsobem. To je, řekl bych, náš největší problém. Další věc – poměrně dlouho diskutujeme o strategické komunikaci jak dovnitř státu, tak navenek, a politici se nejsou schopni domluvit, kdo to bude kormidlovat. Dnes je to hrozně roztříštěné a to je z mého pohledu veliká chyba.