Grospičovy nehody

Je to už taková tuzemská tradice. Komunistický poslanec Stanislav Grospič řekne něco skandálního o roce 1968 a my se pobouříme. Loni v srpnu prohlásil: „Byl bych opatrný s používáním slova okupace, protože to by se dalo hovořit ve srovnání s nacistickou okupací, kdy zde byl protektor, úplně jiný režim… Tady v té době fungovala zcela legitimní vláda, nebyl tady žádný protektor, nebyly tady žádné direktivy.“ Letos to víceméně zopakoval, ale přitvrdil, když na otázku po lidech zabitých okupanty odpověděl: „Oběti? To byly vesměs oběti dopravních nehod.“ To se nedá pojmenovat jinak než jako hnus. Právě komunisté totiž nesou za ony oběti přímou odpovědnost.

Když jsme Grospiče komentovali loni, podotkli jsme, že by komunisté měli být za arogantní přepisování historie odvoláni z vedoucích postů v Poslanecké sněmovně a politici demokratických stran by s nimi neměli jakkoli spolupracovat. Stal se přesný opak, protože komunisté jsou pro vládu nenahraditelnou silou. Takže si diktují stále víc a nebojí se říkat takto skandální lži.

Apelovat na hodnoty prostě nemá smysl, nezbývá tedy než počkat, až tento problém vyřeší příroda. Komunisté vymírají – jejich členská základna rychle mizí – a voliči také ubývají. Zdá se, že minimálně po přespříštích volbách už v parlamentu nebudou. Bude to mrzet jen jejich vůdce, protože politika KSČM se smrskla výhradně na jejich materiální zabezpečení.

To neznamená, že z české politiky zmizí extremisté snící o tom, že nás zase někdo bude okupovat a zabíjet. Nostalgici nadšeně vzpomínající na vlastní kolaboraci po roce 1968 tu ale časem nebudou. Aspoň na něco se dá těšit.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor