Univerzita Kellnerova

Když se v pět hodin odpoledne druhý říjnový čtvrtek členové Akademického senátu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy konečně dostali k projednávání oznámeného výbušného tématu, chvíli se zdálo, že nebudou mít o čem mluvit. Během odpoledne totiž firma Home Credit ze skupiny PPF podnikatele Petra Kellnera oznámila, že odstupuje od smlouvy o partnerství, kterou jen pár dní předtím s Univerzitou Karlovou uzavřela a o níž právě chtěli akademici z pražské „fildy“ – její obzvláště hlasití kritici – na poradě senátu jednat. Také rektor UK Tomáš Zima, který měl podle předběžných plánů na schůzi vystoupit s vysvětlením, se nakonec omluvil.

Záhy po začátku rozpravy se ale ukázalo, že vypovězením smlouvy celá kauza, jež minulý týden vzbudila hlasité protesty akademiků a studentů, zdaleka nekončí. Jak hned zkraje debaty shrnul místopředseda senátu Jan Bičovský: „Problém dál trvá.“ Podobně mluvil i bývalý děkan filozofické fakulty Michal Stehlík: „Jasně se ukázala síla akademické půdy, ale ta diskuse zdaleka nekončí.“ Akademici sice ocenili, že díky vypovězení smlouvy už kontroverzní společnost „krále lichvářů“ (jak Kellnera v otevřeném dopise rektorovi nazval Václav Němec z Ústavu filosofie a religionistiky FF UK) nebude hlavním partnerem nejstarší české univerzity, ale během více než hodinové debaty padla celá řada otázek: Proč rektor Zima uzavření takto důležité smlouvy téměř s nikým nekonzultoval? A proč následně tak snadno souhlasil se zrušením smlouvy, kterou uzavřel jen pár dní předtím? A proč vůbec spojil jméno univerzity s firmou profitující z byznysu, který má z velké části na svědomí obrovský český problém s exekucemi?

Dluhová past minulosti

„Akademické investice do budoucnosti nemohou stavět na dluhových pastech minulosti,“ řekl uznávaný ústavní právník a filozof Jiří Přibáň, když na protest proti rektorově smlouvě s Kellnerem opustil Čestnou radu absolventů univerzity. Měl tím na mysli to, že slibované Kellnerovy sponzorské peníze (půl milionu korun ročně po dobu následujících tří let) by univerzita inkasovala od firmy zabývající se poskytováním krátkodobých nebankovních půjček, což je druh úvěrů, který v minulosti výrazně přispěl k epidemii exekucí dodnes trápící českou společnost. I když se teď už praxe firmy při poskytování půjček výrazně zlepšila a je srovnatelná s velkými bankami, jejím klientům však stále komplikují život tzv. rozhodčí doložky. Podle nich měl případný spor mezi dlužníkem a firmou namísto soudů řešit údajně rychlejší, ve smluvních dokumentech ovšem blíže nespecifikovaný „rozhodce“; ten pak v případech, kdy dlužník svůj závazek řádně nesplácel, rozhodoval o jeho exekuci.

Protože se už dávno ukázalo, že tito rozhodci vůbec nejsou nestranní, ale silně a často protiprávně nahrávají poskytovatelům půjček, Ústavní soud platnost rozhodčích doložek zrušil a exekuce vykonávané na jejich základě jsou nezákonné. Jak ovšem prohlašuje Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni, firma Home Credit na toto soudní rozhodnutí nebere ohled. „Home Credit patří mezi společnosti, které tyto nezákonné exekuce podle neprůhledných rozhodčích doložek stále vymáhají, což považujeme za neospravedlnitelnou praxi,“ říká Hůle. Ministerstvo spravedlnosti letos v červnu uvedlo, že se v Česku vymáhá asi 130 tisíc nezákonných exekucí, podle Hůleho připadá asi čtvrtina z nich „na vrub“ Home Creditu a jeho dceřiných společností.

Kromě byznysu s půjčkami ale Home Credit vzbuzuje obavy také kvůli svým snahám ovlivňovat českou zahraniční politiku. V roce 2014 se dostal majitel skupiny PPF Petr Kellner až na setkání s čínským prezidentem. Přivedl ho tam český prezident Miloš Zeman, který posléze z Číny do Česka letěl namísto vládního speciálu letadlem pronajatým právě skupinou PPF. A říše středu se postupem času stala pro Home Credit zásadním místem pro byznys: díky mimořádně vzácné licenci od čínských úřadů může Home Credit poskytovat půjčky v celé Číně a úvěr od ní si pořídily čtyři desítky milionů Číňanů. To firmě jen za poslední dva roky vyneslo osm miliard korun. Podnikatelský úspěch však závisí na udržení zmíněné licence, kterou lze okamžitě odebrat, a Číňané se – jak známo – dokážou chovat velmi tvrdě k firmám ze zemí, jejichž vlády či občanské instituce se „proviní“ třeba kritikou tamního porušování lidských práv.