O kovbojích a kosmonautech

Při cestě letadlem se různým lidem mohou honit hlavou různé věci. Ekologicky citlivého jedince hryže pocit viny z uhlíkové stopy, hladový cestující nedočkavě vyhlíží stevardku, technologický nadšenec zas v palubní brožurce zkoumá parametry stroje. Mezi pasažéry mohou sedět i výjimečné postavy, které uvažují o létání – a mnoha dalších věcech každodenního života – zcela komplexně. Rozhodně k nim patří česko-kanadský vědec Václav Smil. Autor více než 40 knih si získal globální popularitu především díky schopnosti nacházet v nudných grafech a statistikách překvapivé souvislosti. Pokud jde o létání, Smil si všiml, že ačkoli lidstvo momentálně zažívá velký technologický pokrok v mnoha oblastech, cestovní rychlost dopravních letadel se za poslední půlstoletí prakticky nezměnila – stále nás unášejí rychlostí zhruba 900 kilometrů v hodině. Podobná zůstala i maximální kapacita letadel – ty největší přepravují kolem 550 lidí. Jak je možné, že dnes létáme – s čestnými výjimkami nižší spotřeby a digitální asistence pilotů – skoro stejným způsobem jako naši dědečkové, zatímco třeba telefony se přeměnily z nemotorných bakelitových skříněk v přenosné mikropočítače? Podobné otázky Smil pokládá v nové knize Growth: From Microorganisms to Megacities (Růst: Od mikroorganismů k megaměstům), která vyšla minulý týden v prestižním nakladatelství MIT Press.

Úspěch není zaručen

Smil zkoumá fenomén růstu ve všech možných podobách. Se stejně fascinovaným zaujetím popisuje šíření…