V Izraeli funguje ruka zákona natolik dobře, že mají důvod se jí bát i ti nejmocnější. Své by o tom mohl vyprávět bývalý izraelský premiér Ehud Olmert, který skončil na osmnáct měsíců za mřížemi kvůli korupci a pohrdání soudem, nebo bývalý prezident Moše Kacav, jenž nafasoval sedm let za sexuální delikty. Tahle skutečnost je také důležitá k pochopení výsledků opakovaných parlamentních voleb, jež minulý týden podle všeho ukončily nebo alespoň zásadně zkomplikovaly kariéru matadora izraelské politiky Benjamina Netanjahua.
Těsným vítězem izraelského hlasování se stalo hnutí Modrá a bílá bývalého náčelníka izraelského generálního štábu Bennyho Gance. O dvě křesla méně má strana Likud deset let nepřetržitě panujícího Netanjahua, který usiloval o páté období v čele země. Obě strany jsou schopné na sebe nabalit koaliční tříšť menších spojenců, Ganc z levého středu politického spektra, Netanjahu zase z radikálně pravicových a ultrakonzervativních politických končin, k vládnutí to ale ani jednomu nestačí. Nad krajinou po bitvě se pak vznáší silueta jednoho z jestřábů izraelské politiky, sekulárního bývalého ministra zahraničí Avigdora Liebermana, jehož strana Izrael je náš domov bývala v minulosti Netanjahuovým spojencem, ale přestala jím být, a jejích osm mandátů může všechno rozhodnout.
A tady to začíná být zajímavě zašmodrchané. Tématem izraelských voleb bývala tradičně otázka bezpečnosti, což ale dnes už neplatí. Během desetiletí vlády „Bibiho“, jak je Netanjahu přezdíván,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
