Sedím v baru ve čtvrti Oeiras na předměstí Lisabonu.
Kolem je mnoho mladých lidí a kouří. Je to velká zvláštnost, protože v Riu de Janeiru, kde jsem posledních pět let žil, člověk nikoho kouřit nevidí, natož v restauraci. Ale tady je všechno jiné, i když někde na pozadí je vidět jedna a ta samá kultura.
Přijel jsem z místa, které si Portugalci podmanili, do místa, odkud kdysi vyjížděli si jiné národy podmaňovat.
Přemýšlím o tom, proč vlastně Portugalci uspěli a Brazílie se nerozpadla na mnoho zemí podobně jako španělská část Nového světa. Četl jsem si o tom kdysi. Bylo to centralizací vzdělání. Portugalci ty nejlepší univerzity udělali v centrech, hlavně v Riu de Janeiru, zatímco Španělé vzdělání decentralizovali, umístili své nejlepší školy do Mexico City, Bogoty, Quita nebo Buenos Aires a jednotlivým městům dali hodně volnosti.
Mladí kouřící lidé se v baru nahlas překřikují a kolem jezdí auta, z nichž některá už mají elektrický pohon.
Zatímco Brazílie setrvale ekonomicky klesá, Portugalsko se v minulém desetiletí otřáslo a z lenivé koloniální velmoci se stal akční obchodní partner a turistický hit Evropy. Tenhle obrat není zadarmo. Moje přímé daňové zatížení se bude v Portugalsku pohybovat kolem padesáti procent. Kamarád, se kterým v baru sedím, to lapidárně komentuje tak, že teď Portugalci platí za vlastní lenost, kvůli níž se do finančního kolapsu před deseti lety dostali.
Když potom jdeme podél pláže, cítím zase tu vůni města. Každé město má svou vůni.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu