Ukradený stát

Timothy Snyder ve své poslední knize Cesta do nesvobody přesvědčivě dokládá, že Vladimir Putin dnes nezastírá porušování zákonů, lidských práv, dokonce ani využívání svých tajných agentů v zahraničí. Občas to popírá, ale jen do té míry, aby nezakryl podstatu. Potřebuje, aby všichni znali jeho možnosti – může cokoli. On je právo i spravedlnost.

Miloš Zeman tuto strategii zkouší kopírovat. Když nyní vyhlásil, že Andreje Babiše zachrání abolicí (zastaví trestní stíhání), pokud nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman vrátí případ Čapí hnízdo k došetření, nesledoval jen záchranu svého poslušného spojence. Chtěl především zdůraznit, že nemá jakékoli zábrany. A ten vzkaz míří stejnou měrou Babišovi i veřejnosti.

Slib abolice není banálním výrokem. Český prezident říká, že spravedlnost neplatí pro všechny stejně. Kdo se bude držet jeho klanu, stane nad zákony. Vzniká tak od ostatních odtržená skupinka mocných, kteří mohou cokoli. Takový postup nelze ničím obhájit. Se Zemanem se můžeme přít o uprchlících, solární energetice, vzdělávání, ozbrojování, intelektuálech, novinářích, idiotech, vodním kanále… tam všude lze tvrdit, že má jen jiný názor. Ale odhodlání zastavit případné stíhání je mimo všechny kategorie.

Je to důsledek faktu, že Zemanovi nedávno prošlo porušení ústavy, když odmítl jmenovat ministra kultury. Andrej Babiš a Jan Hamáček svým vycouváním jasně sdělili, že pro prezidenta pravidla neexistují. Nastalá situace je však destruktivní i pro Babiše samotného. Zeman umí lákat do stoky, kde se všichni ušpiní tak moc, že už bez něj nemohou fungovat. I proto nyní začal mluvit o abolici, i když to bylo fakticky naprosto zbytečné. Až Zeman skončí jako prezident, bude Babiš mnohem slabší, než by byl za normálních okolností. Mimo jiné proto, že po tom všem jít do vlády s ANO může jen cynik.

Z našeho křehkého a nehotového demokratického systému, který se tu budoval po roce 1989, se postupně ukrajují další a další díly. Na Slovensku se často používá termín „ukradený stát“, tedy že si ho úzká skupina politiků (kolem Smeru Roberta Fica) a šíbrů zajala pro sebe. To se nyní odehrává podobně i u nás. Ve hře je ale také druhý význam slova „ukradený“. Bude nám náš stát ukradený, lhostejný?

Jsme součástí poziční války, kde hraje klíčovou roli trpělivost a výdrž. Zeman a Babiš evidentně vidí, že jim čas hraje do karet, a spoléhají na únavu a vzdání se aktivní části společnosti. Jak je jejich snaha úspěšná?  Test můžete udělat na sobě. Propadáte pocitu marnosti? Že se nic nedá dělat? Je lepší to vzdát, nesledovat dění apod.? Pokud ano, pak to Zemanovi a jeho druhovi vychází.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor