Oáza na gauči

Představa party přátel, kteří se scházejí v kavárně nebo ve svých bytech, musí být velkolepá – pokud jste z generace, která se dívá na přátelství jako na něco komplikovaného, unikavého a často osamoceného,“ přemítá sloupkař časopisu Grazia nad popularitou seriálu Přátelé. A není sám. Od roku 2004, kdy série po deseti sezonách skončila, se televizní krajina změnila k nepoznání – ale příběhy šestice dvacátníků z New Yorku, kteří klábosí o vztazích, práci a karambolech, zůstávají stále populární.

Jeden z největších hitů devadesátých let je pořád neotřesitelnou součástí životů diváků – včetně generace, jež v době původního vysílání nebyla na světě. I díky nim jsou Přátelé nejsledovanějším seriálem na Netflixu, který v roce 2015 koupil všech 236 epizod. Nostalgií těch, kdo Přátelům propadli ve formativním věku, lze tedy popularitu vysvětlit jen částečně. Mladé publikum k nim táhne jiný typ toužení: po přátelštějším světě, který se ve zpětném zrcátku jeví jako nekomplikované bezčasí politického klidu a ekonomické prosperity.

Neustále se tu brečí

Uprostřed kalifornského studia Warner Bros stojí možná nejvyhledávanější kus nábytku v Americe. Replika sedačky, na níž se scházeli ve fiktivní newyorské kavárně Central Perk postavy seriálu Přátelé. Hned v úvodu první epizody na ní přistane udýchaná dívka Rachel ve svatebních šatech. Pětice kamarádů si vyslechne, jak rozmazlená dcera z bohaté rodiny právě utekla od oltáře zajištěnému…