Let šumavského ptáčka

Od šedesátých let mu v kultuře uniklo máloco podstatného. Přátelil se s lidmi výjimečných talentů i osobnostních kvalit, ať šlo o výtvarníky, spisovatele či později disidenty; neutekla mu žádná zásadní výstava ani kniha, které se tu v těžkých dobách podařilo realizovat – navíc řadu z nich sám přivedl k životu. Josef Kroutvor (77) se sice vždy držel stranou jako tichý pozorovatel, který neměl ambice vstupovat s vlastní tváří do uměleckého či společenského dění, přesto se stal jeho nepřehlédnutelnou součástí.

V nyní publikovaných vzpomínkách Poletování jednoho ptáčka sám sebe charakterizuje: „Vidím se jako rybář na tušové malbě ve stylu manga. Jsem obklopen ideální krajinou, lehce namalovanou jen polosuchým štětcem, kde poletuji jako ptáček z větve na větvičku.“ Historik umění, básník a esejista dodává, že principem japonské malířské školy bylo dlouze se dívat a pak jen několika tahy zachytit podstatu věci. A sám píše podobně: rytmicky za sebe klade věty psané maximálně na tři řádky, až z toho vznikla kniha, která se pozoruhodně širokým záběrem řadí k tomu nejlepšímu a nejsvěžejšímu ze současné memoárové literatury.

Nenápadný civilista

Svou „druhou univerzitu“ absolvoval v šedesátých letech v Křižovnické škole čistého humoru bez vtipu. Sdružení neoficiálních tvůrců ho mezi sebe na hospodská sezení přijalo coby teoretika, který se uměl na kulturu dívat s nadhledem, byť velkému…