Dopisy

Čtyřicáté narozeniny

Respekt 37/2019

Je výtečné, že Vojtěch Kotecký připomněl čtyřicet let od vzniku Českého svazu ochránců přírody. A to i s jeho zásadními pozitivními přínosy pro českou ochranu přírody i pro vývoj ekologického hnutí, včetně důležitého časopisu Nika. Stanovy byly schváleny Ministerstvem vnitra ČSR dne 28. května 1979 a ustavující konference pak proběhla dne 11. září 1979 v Praze. V programovém prohlášení se mimo jiné uvádí: „ČSOP jako dobrovolná zájmová organizace umožní rozvoj občanské aktivity v ochraně přírody. (…) Bude významným pomocníkem stranických a státních orgánů. (…) Naváže vzájemnou spolupráci s ochranářskými organizacemi bratrských socialistických států, zejména Sovětského svazu. (…)“

ČSOP měl totiž nahradit předchozí nezávislé ekologické sdružení, tj. TIS – Svaz pro ochranu přírody a krajiny, který vznikl zdola dne 15. listopadu 1969 a ve svých stanovách neměl zakotvenu vedoucí úlohu KSČ. Ovšem za údajné „chyby v hospodaření“ byl pak nucen se pod politickým tlakem k 31. prosinci 1979 rozpustit.

Na druhou stranu je dobré připomenout, že řada členů TIS, a dokonce celých skupin, přešla i do ČSOP, který se postupem času stal také „líhništěm“ pro vznik dalších sdružení, jako byly na konci září 1989 Děti Země v Praze a Hnutí DUHA v Brně. Letos tedy slaví třicet let.

Miroslav Patrik, předseda Dětí Země

Levice umírá. A je to špatně

Respekt 37/2019

V editorialu se Erik Tabery zamýšlel nad skomírající levicí v ČR a vycházel pouze z toho, kolik lidí se k levici hlásí. Jen okrajově je zmíněn zásadní jev, že se lidé možná jen neumějí zařadit. To je totiž něco, s čím se setkávám dlouhé roky. Lidé si pojmy levice/pravice představují hodně zjednodušeně a zkresleně. Dle mých zkušeností je levice obecně vnímána jako zlá, protože to byli přece ti zlí komunisté, reprezentuje všemožné sociální dávky nepřizpůsobivým apod. Pravice je v povědomí mnoha lidí naopak chápána jako symbol bohatého kapitalistického Západu. Často jsem se setkal s tím, že když jsem někoho konfrontoval s jeho bezmezným pravičácstvím a ptal jsem se, zda mu tedy vadí „bezplatné“ školství, zdravotnictví, starobní důchody apod., doslova se zhrozil. Překvapených reakcí se také často dočkáte, když oněm zarytým pravičákům nadhodíte, že bohaté skandinávské státy či Německo lze s nadsázkou vlastně označit za socialistické ráje. Levicové strany podle mě neskomírají proto, že by v republice ubývalo levicově smýšlejících lidí, ale proto, že současná vláda v mnoha ohledech razí bezprecedentní levicovou politiku a voliči ANO si zkrátka nedovedou ztotožnit oligarchu s levičákem.

Roland Martin