Pohádky z budoucnosti

Do konce století v pouštích Marsu rozkvetou města z grafenu. Budovy budou zčásti průhledné a jejich stavbu svěříme inteligentním robotům, věští americký fyzik Michio Kaku ve své nové knize o kosmické budoucnosti lidstva a připojuje mnoho dalších vizí. Samoreplikující se stroje nám umožní vybudovat galaktickou civilizaci. Už v příštím století budeme přenášet na dálku vědomí – miliardy myslí budou pádit kosmem po laserové dálnici. A až náš vesmír skončí, možná se přestěhujeme do jiného.

Kaku sice připojuje spoustu relativizujících slůvek, nejčastěji částici snad – ale i tak předkládá pohádky zabalené do vědeckého hávu. Problematičnost vyniká třeba v kapitole o pohonu, který by umožnil cestu vesmírné lodi ke hvězdám: vyjmenuje sice všechny pro současnou vědu nepřekonatelné technické problémy, ale pak vše odbude, že je časem „snad vyřešíme“. V řadě témat klouže po povrchu bez ohledu na jakékoli limity. Jenže ty existují: Jak si v průhledných městech na Marsu poradíme s radiací bombardující povrch planety? A mezihvězdná expedice – ani jaderná fúze, kdybychom ji zkrotili, nedokáže využít víc než čtyři procenta skryté energie hmoty. Kolik paliva by tedy loď musela mít pro cestu k nejbližším hvězdám v poměru ke své váze? Tyhle věci Kaku neosvětlí a místo toho sní o onom přenosu vědomí.

Jistě, snění k tomuhle žánru patří, autor je bezesporu skvělý popularizátor vědy a také nová kniha obsahuje zajímavé pasáže o teorii strun, temné energii či vylepšování člověka pomocí genových…