Tříletý Alinase stojí u stolu s molitanovými vycpávkami. Nelze rozpoznat, zda ho víc na místě drží popruhy, které ho zezadu obepínají, dvě hračky – rozbité autíčko a gumový míč – na desce stolu, nebo melancholická povaha, která ho tolik odlišuje od vrstevníků v jihovýchodní Africe. Práce na nápravě Alinaseho handicapu momentálně spočívá ve stabilizaci schopnosti stát, tedy zpevnění příslušného svalového a dalšího aparátu. Houpavá nezpevněná cesta vroubená chudičkými domky prozradila, že tato čtvrť Mzuzu, metropole severního Malawi, nemá příliš daleko ke slumu. Nezachrání to ani zářivé úsměvy modelek na dvou loňských kalendářích pověšených na stěně spolu s křesťanským křížem, jediné výzdoby prosté místnosti cihlového stavení se střechou z vlnitého plechu.
Nedaleko odtud sídlí rodina rovněž tříletého Brighta, jehož slabý pláč se odráží od stropu temné místnosti, kterou celou zabírá nemoderní sedací souprava potažená látkou s pestrým vzorem – dveře se kvůli ní dají otevřít jen na úzký otvor. Chlapcovu diagnózu lze vyčíst při pohledu na nápadně malou hlavičku – mikrocefalie, která znamená značné zpoždění vývinu, mentální retardaci a v životě africké společnosti také velkou pravděpodobnost ostrakizace.
„Mnoho z těch dětí je ohroženo zanedbáváním, týráním či zneužíváním. Naše práce se zaměřuje na celou rodinu,“ přibližuje svoji práci třicátník Chipiliro, rehabilitační pracovník z nemocnice Milosrdných bratří, jenž oběma chlapcům pomáhá, a potvrzuje, že výskyt fyzického či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
