Spravedlnost pro Babiše

Žalobce Jaroslav Šaroch překonal minulý týden cestou do práce svůj osobní rekord, když posledních sto metrů dělících budovu městského státního zastupitelství v Praze od nedalekého kostela sv. Václava zvládl ukázkovým sprintem. K výkonu jej přinutila snaha vyhnout se odpovědi na otázku čekajících novinářů, co ho přimělo změnit názor ve věci obvinění premiéra Andreje Babiše z dotačního podvodu při stavbě jeho luxusního sídla Čapí hnízdo.

„Nechci se k tomu vyjadřovat,“ odsekl Šaroch v rychlosti. Pozornost přitom jeho rozhodnutí nevyhovět žádosti policie a neposlat předsedu vlády před soud vyvolalo proto, že předtím případ tři a třičtvrtě roku dozoroval a s obviněním souhlasil. I když ale žalobce otázkám pro tuto chvíli utekl, do budoucna tak úspěšný být nemusí. Případ Čapí hnízdo ještě není u konce a může u něj dojít k dalším zvratům.

Raději sám

Ještě poslední srpnový pátek mohl Jaroslav Šaroch kráčet do své kanceláře naprosto v klidu. Nečekaly na něj žádné kamery a mikrofony, přestože od verdiktu v premiérské kauze jej už dělilo jen pár hodin: od svých nadřízených měl stanoven termín, že o žalobě za podvod v Čapím hnízdě musí rozhodnout nejpozději do konce letních prázdnin. To také dodržel. Před odchodem z práce vložil své devadesátistránkové rozhodnutí ohledně premiéra do vnitřního elektronického systému svého úřadu, předal dvacet tři tisíc stran vyšetřovacího spisu ke kauze svému nadřízenému, šéfovi Městského státního zastupitelství v Praze Martinu Erazímovi, a pak už i on mohl vyrazit domů.

Když opouštěl úřad, v budově již skoro nikdo další nebyl. Pracovní doba skončila v půl třetí a kolegové už byli pryč. Několik Šarochových nadřízených se díky přístupu do elektronického systému mohlo seznámit s jeho rozhodnutím už během víkendu. Kdo to udělal, žalobci tají. Ví se jen to, že si spis otevřel vedoucí Erazím. Informace o Šarochově otočce následně – v pondělí ráno – unikla do Deníku N.

Většina státních zástupců v neformálních rozhovorech před dnem D opakovala, že netuší, kam se Šaroch přikloní. Jakým směrem se ubírá jeho uvažování, nešlo skutečně až do poslední chvíle zjistit. U korupce či podvodů lidí z výkonné moci to často chodí tak, že státní zástupce dozorující případ si k ruce přibere kolegu nebo šéfa a neformálně s ním případ konzultuje. Není to povinností, nikdo to žalobci nemůže nařídit, ale je to poměrně běžné.

Jak Respektu popsala řada oslovených státních zástupců, praxe vypadá tak, že se společně radí o důkazech, probírají další postup, někdo si tak z opatrnosti jistí záda, další využívají výhody sčítání kolektivní inteligence. U Čapího hnízda Šaroch údajně podle zdrojů z městského zastupitelství nic takového nedělal, kolegům měl dát v průběhu vyšetřování kauzy několikrát najevo, že mu vyhovuje pracovat na ní sám.

Vedení městského státního zastupitelství mu to umožňovalo, podle dostupných informací se mu snažilo vytvořit servis pro soustředěnou práci. Paralelně s Čapím hnízdem Šaroch sice pracoval na několika svých v minulosti rozdělaných případech hospodářské kriminality, byl mu však zastaven přísun nových věcí. K dispozici měl kancelář jen sám pro sebe, od letoška měli na vrátnici zákaz přepojovat mu do ní telefony, aby nebyl rozptylován.

Poprvé proti premiérovi

Dozor nad případem Čapí hnízdo byl žalobci Šarochovi přidělen v lednu 2016, po začátku vyšetřování. Andrej Babiš byl v té době ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky a Městské státní zastupitelství v Praze vedla Jana Hercegová. Právnička popisovaná médii jako jedna z reprezentantek sítě, pod níž se nevyšetřovaly citlivé kauzy. Zatímco Hercegová na konci ledna rezignovala, Šarochovi Čapí hnízdo zůstalo.

Na rozdíl od praxe u soudů, kde případy náhodně rozděluje počítačový systém, u státního zastupitelství je to na uvážení šéfa. Proč Hercegová sáhla právě po Šarochovi, není jasné. Ona sama na otázku Respektu nyní neodpověděla a nevysvětlila to ani nikdy předtím. Vzhledem ke stoupajícímu politickému významu Andreje Babiše se mezi státními zástupci v minulosti objevily spekulace, že by Hercegová mohla vybrat někoho, kdo by mohl být poddajný a mohl ji například o patálii známého politika nadstandardně informovat; pro tento výklad ale nic nesvědčí. Šarochova volba se spíše logicky nabízela, byl jedním ze žalobců specializujících se na podobné kauzy.