Anketa

Stanislav Mečl

advokát, bývalý vrchní státní zástupce v Praze

Státní zástupce je především při výkonu své funkce povinen postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů. Pokud jde o samotné zastavení trestního stíhání, v daném případě musí být vyšetřováním jednoznačně prokázáno, že se nestal skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, a nesmí zde být žádné pochybnosti o skutkových zjištěních. Takový závěr musí být podle zákona, judikatury a odborné literatury nezpochybnitelný natolik, že ani dokazování v řízení před soudem na takovém závěru nemůže nic změnit, případně musí být dostatečně prokázáno, že skutek skutečně není trestným činem a nenaplňuje ani znaky jiného trestného činu nebo přestupku apod. Státní zástupce je povinen své závěry v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě a spolehlivě vysvětlit. Pokud pan státní zástupce dostál všem svým povinnostem a zákonem stanoveným podmínkám, může poté trestní stíhání zastavit.

Jana Tlapák Navrátilová

docentka trestního práva na Právnické fakultě UK

Konkrétně o dané kauze vím minimum, ale aby mě přesvědčilo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, mělo by v odůvodnění obsahovat přesné označení důkazů, na základě kterých se nejedná o trestný čin, případně na základě kterých je zřejmé, že jej nespáchala osoba z něj obviněná nebo se skutek vůbec nestal. Státní zástupce je oprávněn zastavit trestní stíhání, když je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede. Nestačí, že o existenci skutku jsou pochybnosti vyplývající z toho, že v provedených důkazech jsou rozpory. V případě, že je prokázáno, že je důvod k zastavení trestního stíhání podle paragrafu 172 trestního řádu, je zcela legitimní trestní stíhání zastavit již v přípravném řízení a bylo by jen dobře, kdyby tento postup byl důsledně aplikován u všech obviněných.

Jan Kalvoda

advokát, bývalý ministr spravedlnosti

Zda bylo řízení zastaveno, neví dnes nikdo. Všichni komentují jen uniklé informace, střídavě potvrzované a popírané státním zastupitelstvím. Zda je eventuální zastavení adekvátní, neví nikdo tím méně. Za vážnější považuji, že celou touto nešikovnou scénou se prohloubí nedůvěra v systém. A tato nedůvěra není plodem dneška, ale celých desetiletí. Žádná z vládních stran neodolala pokusům o získání vlivu, jak v justici, tak ve státním zastupitelství a policii. I proto by politici měli být nyní veřejně zdrženliví.

Josef Baxa

soudce, bývalý předseda Nejvyššího správního soudu

Adekvátnost rozhodnutí je těžké zvenčí hodnotit. Žalobce možná postupoval správně, to bez hlubší znalosti případu nevíme. Součástí jeho práce je ale přiměřeně informovat o své činnosti. Za hrubou chybu proto považuji nezvládnutou komunikaci státního zastupitelství směrem k veřejnosti. Každému je jasné, že jde o velmi exponovanou kauzu. To, čeho jsme byli svědky poslední týden, rozhodně ze strany žalobců nepůsobilo přesvědčivě a obávám se, že ať už se případ dál vyvine jakkoli, bude mít negativní dopad na důvěru v celou justici.

Tomáš Němeček

advokát, bývalý novinář

Potřebujeme znát začátek, abychom mohli hodnotit konec. Jelikož nevíme, proč státní zástupce stíhání schválil a po čtyři roky je považoval za důvodné, nemůžeme posoudit, proč ho teď navrhl zastavit. Jeho návrh se má – jak jsem četl v médiích – týkat všech obviněných, takže má zřejmě pochyby o tom, jestli jednání vůbec bylo trestné. Co by mě přesvědčilo? Jsem skromný člověk: stačí mi přečíst si rozhodnutí, kterým loni v květnu státní zástupce zastavil stíhání Jaroslava Faltýnka (ale nikoli Babiše), a nynější rozhodnutí, kterým by zastavil i stíhání Andreje Babiše a spol. Z toho by mělo být jasné, zda se objevily nové skutečnosti, nebo se státní zástupce zalekl.

Tomáš Sokol

advokát

Trestní stíhání, které je z nějakého důvodu veřejně sledováno, například kvůli osobě obviněného, mívá obvykle dvě tváře. Jednu tvoří to, co z neveřejného obsahu trestního spisu uniklo do médií. Druhou to, co v trestním spise skutečně je. Jaké důkazy byly reálně shromážděny. Z toho, co média přinášela za informace o kauze Čapí hnízdo, to rozhodně nevypadalo na velkou jistotu v tom, že to, co se stalo, je trestný čin. A zejména že bude někomu konkrétnímu prokázán. Šlo však o to, co spis obsahuje reálně. A nyní to vypadá, že možná bylo dost důkazů pro zahájení trestního stíhání, ale už jich není dost pro podání obžaloby. A to je vše, co lze říct. K serióznímu závěru a případně nějakému přesvědčení v této věci bych tedy musel znát obsah trestního spisu a důvody, které státního zástupce k jeho návrhu vedly. Bez toho nelze dospět k reálnému přesvědčení o správnosti či nesprávnosti navrhovaného postupu. Lze pouze mít iracionální pocit.

Rudolf Vokoun

advokát, odborný asistent na katedře trestního práva na Právnické fakultě UK

Bez podrobné znalosti trestního spisu nelze k „adekvátnosti“ zaujmout kategorické stanovisko. Tedy alespoň v obecné rovině: To, že státní zástupce po provedeném vyšetřování nakonec trestní stíhání obviněného zastaví, respektive navrhne zastavení, není sice příliš časté, ale není to ani nic zcela mimořádného. Na tom nic nemění ani délka vyšetřování, která mohla být způsobena například časově náročným dožádáním z ciziny, časově náročným zpracováním znaleckých posudků nebo dočasnou nedosažitelností některých svědků. Zřejmě nastala situace, kdy důkazy, které byly v průběhu vyšetřování opatřeny a provedeny, nepotvrdily původní podezření (jakkoli mohlo být v té době důvodné) ze spáchání trestného činu, na jehož základě bylo trestní stíhání zahajováno. „Přesvědčivost“ rozhodnutí o zastavení trestního stíhání bude záviset na tom, jaké konkrétní skutečnosti byly zjištěny důkazy provedenými v průběhu vyšetřování a jaké závěry státní zástupce z těchto skutečností dovodil.