Orbán, Trump, brexit. Politika se čím dál víc podobá populární kultuře a otázkou je, čím populisté dokážou oslovit „upozaděnou“ část společnosti. Britský mediální teoretik Martin Conboy v aktuálním úvodu ke své knize Tisk a populární kultura připomíná, že pohonem jejich popularity jsou z velké části bulvární média. „Populárno (the popular) je nejen jedno z významově nejsložitějších anglických slov, ale patří také k těm, která mají nejsilnější politický náboj,“ píše v textu, který je součástí čerstvého českého překladu. V knize pak ukazuje, že taktiky, jak na se sebe strhnout pozornost, se za dvě století příliš nezměnily; přitom se na populární (lépe bulvární) tisk nedívá svrchu a chce mu porozumět.
Připodobňuje ho k lidové kultuře, již ztělesňuje výčep, kde se s „omámenými“ lidmi lehce manipuluje, ale také se zde může mluvit naplno a otevřeně kritizovat poměry. Fascinuje ho prohlášení, že populární tisk „svítí pro všechny“ – jak znělo v roce 1833 motto jednoho z průkopníků Benjamina H. Daye a jeho plátku New York Sun. Conboy rozšiřuje látku, již se studenti žurnalistiky musí učit nazpaměť: jak přelomové noviny New York World vydávané Josephem Pulitzerem přinášely reportáže Nellie Bly, ale současně v konkurenčním boji definovaly tzv. žlutou žurnalistiku, kde se touha informovat „vytrácí v honbě za senzací“ – jak dokládají xenofobní reportáže z období kubánské války na konci 19. století, kdy se začíná psát historie moderního bulváru.
Ač od původního vydání…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
