Dopisy

Vražedná raketa

Respekt 29/2019

V podniku JAWA jsem se vyučil a v letech 1965–1967 pracoval jako mechanik na motocyklech Gustava Havla, Františka Šťastného a dalších. Podnik byl v tehdejší době závislý na kdekom a kdečem. Sportovní politiku místo podniku určoval Ústřední automotoklub jako jedno z koleček militaristického Svazu pro spolupráci s armádou, jemuž ministerstvo školství přidělovalo prostředky na sportovní činnost. Sportovní politiku podniku ovlivňoval podnik zahraničního obchodu MOTOKOV, který jako jediný směl vyvážet, respektive dovážet cokoli do i ze zahraničí. K tomu všemu se vázala ideologie a idiotská rozhodnutí z toho všeho plynoucí. Muselo to dopadnout, jak to nakonec dopadlo.

V celém Československu neexistoval areál, kde by bylo možné závodní motocykly (nebo automobily) zkoušet. V roce 1962 jsem viděl, jak Gustav Havel usedl na závodní motocykl (registrační značku měl upevněnou drátem okolo pasu), mechanik ho roztlačil a Gustav Havel zmizel. Na můj udivený dotaz mechanik odpověděl, že se projede asi k Benešovu (po staré benešovské) a pak se vrátí. Na silnici od Zbraslavi směrem na Štěchovice byla v šedesátých letech tabule s nápisem „Zkušební úsek motorových vozidel“, podnik JAWA tu zkoušel motocykly cestovní i závodní, to vše v běžném provozu.

Ostatně, Bill Ivy se poprvé svezl na strašnickém speciálu na autodromu Brands Hatch, protože bydlel v sousedství. Z Prahy jenom 1600 kilometrů. V letech 1967–1968 střídal volant a řídítka. V roce 1968 společnost Yamaha rozpustila závodní tým, protože od základu překopala sportovní politiku. Konec super speciálům, zelená závodním motocyklům, které lze sériově vyrábět a dodávat do celého světa, poněvadž se motocyklový sport stal velice populárním ve Spojených státech. V listopadu 1968 mi František Šťastný soukromě řekl, že něco chystá a že to bude překvapení.

Konec roku s manželkou strávili nedaleko Curychu, kde se po kariéře usadil bývalý šampion Luigi Taveri, oba se velmi dobře znali. Na oslavu přijeli ještě Mike Hailwood (v tu dobu už jezdil hlavně auta) a Bill Ivy. Ten rukou napsal dopis, že je volný a že má zájem jezdit strašnický zázrak. Dopis přivezl František do Prahy a předal ho Josefu Jozífovi, řediteli strašnického závodu. Ten požádal mého otce o překlad. Nato se sešla porada u ředitele, kde se rozhodlo, že se to zkusí. Bill Ivy byl pozván do Prahy, na letišti ho čekali Ing. Zdeněk Tichý a můj otec. Jednalo se, jednalo, avšak dohoda se vzdalovala, finanční možnosti podniku a požadavky Angličana byly daleko od sebe. Nakonec zasáhl František Šťastný, který přišel se schůdným řešením (to je jiný příběh) a dohoda byla na světě.

Po každém závodě Bill Ivy telefonoval otci a referoval, co je třeba změnit, vyměnit, předělat atd. Bezprostředně po jeho pohřbu doporučoval Mike Hailwood mému otci jiné jezdce způsobilé čtyřválec dovézt k úspěchům, nad Silviem Grassettim bezmocně krčil rameny. Grassetti měl ale značně skromnější požadavky, proto dostal přednost.

JUDr. František Schulmann

Oprava

V minulém čísle Respektu jsme v komentáři Salvini narazil uvedli, že Matteo Salvini požadoval odtržení Jižního Tyrolska od zbytku Itálie. Správně mělo být, že požadoval odtržení Lombardie (a dalších bohatých regionů na severu země, kam Jižní Tyrolsko patří).

Za chybu se čtenářům omlouváme.