Na dno poštovní schránky kdesi v německém Frankfurtu, Stuttgartu či Augsburgu dopadl počátkem letošního léta malý, úhledně zabalený balíček. Předmět, který příjemce většinou naplní radostným očekáváním. Tentokrát se však nejednomu překvapenému adresátovi spíš roztřásly ruce. Balíček totiž přišel ze západočeského Stříbra. Anebo z Miesu, jak se dříve město s převážně německým obyvatelstvem a pohnutou historií nazývalo.
Kdysi prosperující obec v Sudetech připadla po roce 1938 nacistickému Německu a hrstka Čechů, kteří v ní žili, se stěhovala do vnitrozemí. O sedm let později se situace obrátila, když museli při odsunu odejít všichni němečtí rodáci, které nahradili dosídlení Češi a Slováci. Někteří přitom několik měsíců žili pod jednou střechou s původními majiteli domů, kteří pak odcházeli s pouhými pár kilogramy svého předchozího života do neznámých koutů zdevastovaného Německa.
Spolu s dosídlenci do Stříbra přišli i předci Lukáše Houdka, který ve své umělecké tvorbě dlouhodobě tematizuje otázku identity a ztráty domova – ať už na půdorysu poválečného účtování nebo holokaustem vyhlazené původní romské minority či současné migrační vlny – a svými fotograficky dokumentovanými uměleckými intervencemi neúprosně pojmenovává fakta, která bychom o sobě raději nevěděli. Tentokrát se rozhodl dohledat vysídlence či jejich potomky, jejichž domovy kdysi dostali dnešní Stříbrští darem. S pomocí německo-české organizace Ackermann-Gemeinde se mu to po dlouhém pátrání podařilo. Na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
