Usmívající se zahořklost

Důvod, proč po ní druzí touží, není Dívčinou součástí. Je to reklama. – Dívka je místem, kde tržní a lidské koexistuje způsobem zdánlivě si neprotiřečícím. – „Ve dvanácti jsem se rozhodla být krásná.“ – Dívka je usmívající se zahořklost. – Dívka je zboží, které musí být neustále konzumováno, protože se neustále kazí. To jsou některé ze stovek uštěpačných aforismů, které plní zábavně kritickou i trefně nasupenou esej Podklady pro teorii Dívky od francouzského kolektivu Tiqqun, jenž se soustředil kolem stejnojmenného filozofického časopisu. Poprvé vyšla v roce 1999 – a aby nedošlo k mýlce, koncept Dívky není ani zdaleka podmíněn pohlavím nebo věkem.

Jak autoři píší, že Dívka je stejně tak borec z diskotéky jako stárnoucí marketér či maloměšťačka z předměstí. Dívka je symbolem toho, jak kapitalismus pomocí tržních lákadel a konzumního stylu života přeměňuje vztahy, odvážné myšlenky či nezištné činy na zboží, za něž je náhle třeba platit. Dívka je čirá image, jež zakrývá prázdnotu. Mozaika složená z krátkých filozofických postřehů proložených výsměšky,  citacemi románů od Stendhala, Prousta nebo Gombrowicze, ale také dobovými reklamními slogany vede dialog s pojetím mladé dívky, které figurovalo v díle Tisíc plošin (1980) od filozofů Gillese Deleuze a Félixe Guattariho. U nich mladá žena představuje proces stávání se kýmsi novým, a tudíž místem uskutečňování svobody. Člověk už není, kým byl, ale někým novým se ještě nestal. V definici Tiqqun podobná…