Tři na jednoho

Politice vévodí jedna velká, sešikovaná a dobře zorganizovaná strana, která se buď chová rovnou autoritářsky, nebo má k osvědčené demokratické vládě hodně volný vztah. Proti ní – a v průzkumech volebních preferencí daleko za ní – stojí nesourodá opozice. Podle tohoto scénáře, dnes důvěrně známého v řadě zemí střední Evropy, se budou odehrávat i polské parlamentní volby v polovině října. Šéf vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński slibuje svým voličům, že pokud opět zvítězí, jeho strana přepíše ústavu a „dobrá změna“, jak PiS svou vládu nazývá, bude dokonaná. Podle opozice jsou naopak volby poslední šance, jak udržet Kaczyńského na uzdě a zachránit v Polsku demokracii. V každém případě se všichni shodnou na tom, že zemi čeká nejdůležitější hlasování za posledních třicet let.

Polské opoziční strany mají za sebou týdny jednání, oznamování koalic, jejich následného rušení a nových spojení. Teď už je rozhodnuto a všichni se brzy dozvědí, zda zachránci polské demokracie zvolili pro tuhle speciální chvíli správnou cestu.

Dobře, jinak

Na vládní straně barikády je situace přehledná a jasná. Premiér Mateusz Morawiecki a jeho vládní podřízení mají itinerář předvolební kampaně nabitý k prasknutí. Stratégové PiS musí doufat jen v to, že charisma obklopující až dosud jejich stranu nevezme za své po dvou provalených skandálech poslední doby: předseda parlamentu Marek Kuchciński vozil ve služebním letadle své příbuzné a k veřejným penězům se choval jako…