Čichám, čichám... déšť

S vůní deště jsou spojeny lidské emoce – je nám příjemná, vzbuzuje v nás pocit čerstvosti, veršují o ní básníci a „láska voní deštěm“ v populární písni z roku 1980. „Pro mnohé bude asi překvapením, že spíše než o vůni jde o zápach z půdních bakterií a z rostlinných olejů,“ říká meteorolog a klimatolog Michal Žák, který působí na katedře fyziky atmosféry Matematicko-fyzikální fakulty UK.

Takže voní, nebo nevoní déšť?

Nejprve je třeba zdůraznit, že vůně či zápach – je jedno, jak to nazveme, zkrátka aroma, o kterém mluvíme, nepřináší déšť padající shora dolů; dešťové kapky jsou tvořeny vodou, a ta je, jak známo, bez vůně a zápachu.

Klíčový je ovšem moment, kdy dešťová kapka narazí na zemský povrch. V tu chvíli se vytvoří malá bublinka vzduchu a ta do sebe „nasaje“ pachy ze zemského povrchu. Tyto malinké bublinky začnou od země stoupat vzhůru, prasknou a to, co je uvnitř, se uvolní do okolního vzduchu. Samozřejmě v jedné takovéto bublince je stopové množství nasátých látek, při dešti jich ale vznikají tisíce, čímž následně stoupá množství této aromatické suspenze ve vzduchu. A aby se dostala k našim nosům, postačí, aby foukal slabý vítr.

Co přesně do sebe bublinky vzduchu nasají?

Jsou to látky pokrývající zemský povrch, přičemž nejvýznamnější jsou ty, jež produkují některé druhy aktinobakterií žijících v půdě – chemický název této organické sloučeniny je geosmin. Zemité aroma geosminu je…