Boris Johnson a skupina jeho poradců začínají připomínat partu sígrů, kteří se utrhli ze řetězu a terorizují teď školní dvorky i přilehlé postranní uličky. V roli šikanovaných spolužáků jsou zbývající evropské země a pak samozřejmě také samotní Britové. Výroky, které dnes padají za kanálem La Manche, věští hlubokou ústavní krizi. Ještě žádný politik dnešní populistické vlny pravděpodobně nezašel ve střetu s tradičními demokratickými institucemi tak daleko.
Pokud jde o Evropu, je taktika „party sígrů“ jasná: zastrašit dvacet sedm zemí odhodláním zpřetrhat na konci října rázně ekonomické vazby s Evropskou unií, pokud ta bude trvat na tom, aby Británie zůstala v zájmu soužití Irska se Severním Irskem v evropské celní unii až do chvíle, kdy se dohodne podoba budoucích vztahů. Evropané minulý týden po setkání s vyslancem Johnsonovy vlády definitivně došli k závěru, že premiér v tomto bodě neblafuje, dokonce že nejspíš ani žádný jiný scénář než tvrdý brexit nemá. To by plně odpovídalo přání radikálního křídla Konzervativní strany, jež ho vyneslo na vrchol moci a které odchod z celní zóny vnímá jako možnost vyjednávat vlastní obchodní dohody, především s USA.
Převzetí moci
Na britské scéně pak od tohoto menšinového křídla dostává nakládačku v podstatě každý, kdo k němu nepatří. Johnsonův mandát pro tvrdý brexit je totiž velmi pochybný, průzkumy přesvědčivě ukazují, že veřejnost je jasnou většinou proti. Plán nemá podporu ani mezi poslanci, většina v současném britském…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
