Rabín a proteiny

Čtyřicet let nás Mojžíš vodil po poušti, aby nás přivedl na jediné místo na Blízkém východě, kde není ropa,“ pojmenovává bývalá premiérka Golda Meir základní znevýhodnění Izraele. Tlak náročných podmínek a existence židovského státu se ovšem staly katalyzátorem k technologickému a vědeckému pokroku. Izrael na vědu a výzkum dává

4,3 procenta HDP, v čemž je první na světě. Příběhy vzniku a rozšíření několika v Izraeli vynalezených novinek přináší kniha Inovovati budeš. Zároveň je to možná i ukázka, jak lze vytvářet „státní mytologii“.

Najdeme tu robotické vyšetření páteře, ochranu kybernetického prostoru, nový způsob zavlažování, využívání sluneční energie či protiraketový systém. Vícekrát se přitom opakuje archetyp hrdiny, kterému nejprve nikdo nedůvěřuje a musí překonat četná příkoří. Stejně tak se tu zdůrazňuje nadkonfesijní spolupráce a to, že vynálezy a objevy mají pomáhat všem, ideálně celému lidstvu. Podle autora se má „skutečný sionismus“ projevovat v péči o všechny lidi, kteří žijí v Izraeli, i o všechny ostatní bez ohledu na původ. Svérázným způsobem se tu mísí technologie a náboženství, jež se v autorově pojetí podporují: třeba ve výzkumu proteinů prý došlo k zásadnímu přelomu, když vědci ke sběru a výzkumu předkožek dostali požehnání od chasidského rabína.

I když přistoupíme na to, že autor vědomě předvádí lepší tvář Izraele, některé jeho výroky jsou snad až příliš patetické a zavánějící propagandou. Škoda že se tu víc neřeší otázka, nakolik se v…