Pokuta se zvedá

Představit si tunu oxidu uhličitého není nic snadného. Vydýchat ji zabere dospělému člověku skoro tři roky. Zhruba rok to trvá vztaženo na průměrného Čecha a jeho domácí spotřebu elektřiny. Anebo stačí jednou zaletět z Evropy do Kalifornie. Každopádně nejde o nic abstraktního, jak tomu poslední dobou nasvědčuje i cenovka, která je s produkcí nechtěného plynu spojená. Řeč je o ceně emisních povolenek, jež si největší evropští producenti CO2 musí od svých vlád kupovat v rámci mechanismu na ochranu klimatu. S přebytečnými povolenkami firmy volně obchodují na burze a jejich cena v červenci vystoupala na nejvyšší úroveň za 13 let. Tuna CO2 nyní stojí bezmála 30 eur, skoro dvakrát víc než před rokem.

Pohyb nejspíš souvisí s tím, že evropské snahy o útlum fosilních paliv začíná svět brát vážně. A podle některých hlasů je vzestup už dost velký na to, aby uvedl do pohybu to, proč se celý složitý systém emisních odpustků zaváděl.

Povolenky fungují v Evropě od roku 2005, státy se na nich dohodly ve snaze promítnout do cen fosilních paliv jejich škodlivost a tím zatlačit na snížení spotřeby. Povolenky si povinně kupují hlavně velké elektrárny a továrny spalující uhlí, ropu a plyn, speciální systém funguje také pro aerolinky. Státy z prodeje povolenek financují ekologické programy, jako jsou v Česku třeba dotace na zateplování domů. Na burze mohou producenti buď prodávat přebytky, nebo dokupovat to, co jim chybí, což mimo jiné pomáhá stanovit reálnou tržní cenu. A právě ta je nyní…