Nostalgie brazilského kovboje
Tradiční řemeslo v zemi gigantického producenta hovězího masa pomalu vyklízí pozice. Jeho nositelé věří, že o svou svobodu nikdy nepřijdou.
Drobné mužské tělo letí vzduchem. Neposlušná mula hodila zadkem příliš zprudka, Bimba neměl šanci a po pádu do rudého prachu si zlomil pánev. Měl ale štěstí. Drahou operaci se podařilo zaplatit díky sbírkám, které zorganizovali jeho souputníci na soutěžích v házení lasem. Pomohla prý i vřelá přímluva Madony Aparecidy, patronky všech kovbojů. Bimba má samozřejmě jméno a příjmení, ale to v jeho světě nic neznamená. Kovbojové dostávají válečnické přezdívky již v útlém věku. Bimba je prostě Bimba, stejně jako Brambora, Bahijec nebo Koblížek. Zotavení bylo rychlé – už po roce Bimba opět sedí pevně v sedle a soutěží spolu se svou kovbojskou partou a synem v házení osmimetrovým lasem. „Dá-li Bůh, umřu v sedle,“ tvrdí ošlehaný čtyřicátník. Vypadá na šedesát, stejně jako jeho kamarádi. Život a práce na tropickém brazilském venkově nikomu léta neubírají.
Víc potravin
Brazílie letos přebrala po Číně roli globálního zloducha kvůli obnovení rozsáhlého kácení v místních pralesích. Rychlost těžby se zvýšila o 68 procent oproti loňskému roku. Na vykácených pozemcích se už ale v budoucnu nebudou zřejmě pást stáda bílého, pro tropy uzpůsobeného skotu. S největší pravděpodobností to spíš budou plochy určené pro pěstování sóji, cukrové třtiny nebo monokultury eukalyptů. Tyto plodiny dnes čím dál častěji vynášejí víc než tradiční dobytkářství. Chov dobytka, který tady zavedli „gaučové“ z jižních částí Latinské Ameriky, zejména z Uruguaye a Argentiny, pomalu ustupuje a stává se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu