Koukáme, co nám to udělá

USA poprosily evropské státy o pomoc se zajištěním bezpečnosti v Hormuzském průlivu, kde iránské revoluční gardy v posledních týdnech několikrát zaútočily na proplouvající tankery. Jedno britské plavidlo dokonce unesly. Také Evropa potřebuje ropu z Blízkého východu a především evropský blahobyt závisí na mezinárodním obchodu, k němuž bezpečná námořní doprava neoddělitelně patří. Přesto evropské vlády americkou žádost odmítají.

Německý ministr zahraničí Heiko Maas minulou středu do Washingtonu vzkázal jasné „ne“ – s vysvětlením, že jeho země sází na diplomacii. Podobně reaguje Francie. „Všechno naše jednání má jediný cíl: deeskalovat,“ ozývá se z pařížského ministerstva obrany. Z evropského pohledu je viníkem současného napětí kolem Íránu administrativa Donalda Trumpa. Vlády v Berlíně a Paříži proto svým americkým spojencům nedůvěřují a nechtějí se dostat do vleku Trumpem vedené vojenské námořní akce.

Připomeňme, že USA jednostranně vypověděly jadernou dohodu, kterou vláda v Teheránu do té doby podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii dodržovala. Následně Trump zavedl masivní ekonomické sankce, jež Írán dovedly do vážné hospodářské recese. Výpady proti tankerům a postupné porušování jaderných závazků jsou teprve íránskou reakcí na americkou politiku „maximálního tlaku“. Evropská zdrženlivost tedy dává smysl. Potíž Evropy ale je, že odmítnutím americké žádosti o pomoc íránská krize z agendy nezmizí.

Íránský budíček

Její další vývoj je přitom pro EU…