Velká kyjevská volební revoluce
Nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj má v rukou veškerou moc
Posledních patnáct let v dějinách Ukrajiny, to jsou mimo jiné dvě revoluce a jedna válka. Minulý týden přibyla revoluce třetí. Sluha lidu, strana prezidenta Volodymyra Zelenského, získala v předčasných volbách víc než polovinu poslaneckých mandátů, a může proto vládnout sama. Je to poprvé za dobu existence nezávislé Ukrajiny. Složení ukrajinského parlamentu se radikálně změní, polovina nových poslanců jsou nováčci – bez zkušeností s praktickou politikou, ale také bez léta budovaných zákulisních politicko-byznysových vazeb. Že jedním z nich je Žan Beleňuk, ukrajinský boxer, stříbrný olympionik z Ria a první ukrajinský poslanec tmavé pleti, je tak jen banální zajímavostí. Tahle revoluce se odehrála bez demonstrací, bez násilí a bez krve, u volebních uren, ale zásadní bude stejně.
Zatím alespoň srdce
V dubnu zvolený prezident Zelenskyj vyhlásil předčasné volby okamžitě po svém uvedení do úřadu. Chtěl využít ohromné obliby své a své strany Sluha lidu, která přitom tehdy ještě v podstatě neexistovala. Tah mu vyšel, preference Sluhy lidu v průzkumech nikdy neklesly pod čtyřicet procent a při volbách strana dostala víc než čtyřicet tři procent hlasů.
Ukrajinský volební systém je komplikovaný, půlka poslanců se volí z celostátních stranických listin, druhá polovina přichází z malých okrsků, kde hraje stranická příslušnost menší roli a víc záleží na osobě kandidáta. Zástupci Sluhy lidu podle očekávání ovládli celostátní hlasování, ale k překvapení všech i volby v okrscích. Často neznámí lidé poráželi jak místní mocné podnikatele a zavedené politiky, tak známé reformisty, které do politiky vynesla revoluce z roku 2014. Analytici to vysvětlují tím, že přitažlivost nového prezidenta a jeho slibu nových tváří a dalšího nového začátku je pořád tak silná, že stačilo kandidovat pod jeho politickou značkou a úspěch se dostavil skoro automaticky.
Pojistka, která zajišťovala chronickou roztříštěnost ukrajinské politiky, tak vzala za své a Zelenskyj má v rukou všechnu moc. Může sám sestavit vládu a neohlížet se na koaliční partnery. To také znamená plnou zodpovědnost za plnění prezidentských slibů. Ty jsou dva: zakročit proti korupci a zajistit mír ve východní části země, kterou od roku 2014 okupuje Rusko.
Poprvé v historii se vítězná strana nemusí ohlížet na koaliční partnery.
Co se týče prvního úkolu, podle znalců ukrajinské politiky to Zelenskyj paradoxně nemá tak složité. Státní protikorupční instituce už existují, vznikly po revoluci roku 2014, jen jim administrativa prezidenta Porošenka nedovolila skutečně pracovat. Stejně tak existuje na Ukrajině silný a sebevědomý nevládní sektor, který je na veřejnou správu schopný dohlížet, jen v posledních třech letech čelil drsnému (a občas i násilnému) zastrašování, ať už formálně ze strany prokuratury a policie, nebo od anonymních násilníků a útočníků, kteří tak s velkou pravděpodobností činili s vědomím tajných služeb.
Jasnější obrysy získává i Zelenského politika směrem k okupovanému Donbasu. Nový prezident v podstatě opustil požadavek na rychlý návrat zabraných území pod ukrajinskou správu. Zelenskyj veřejně mluví o tom, že obnovu válkou zničeného a chátrajícího regionu by si nyní Ukrajina nemohla ekonomicky dovolit, a spojuje návrat Donbasu s návratem anektovaného Krymu – což je pro Rusko nadvakrát nemyslitelné. Zatím, než k tomu dojde, chce prezident investovat do zničené infrastruktury kolem frontové linie a usnadnit lidem z okupovaných území přístup k penzím a sociálním dávkám – i za cenu toho, že z ukrajinské vstřícnosti bude těžit také proruská okupační správa. Prezident a jeho poradci argumentují tím, že není možné bojem přimět Rusko k dodržování mezinárodního práva, ale je možné „bojovat o srdce a duše“ obyvatel okupovaného Donbasu, kteří jsou koneckonců stále ukrajinští občané.
Hlasy Hlasu
Kromě Sluhy lidu se do parlamentu dostaly ještě čtyři další partaje. Strana Vlast expremiérky Julije Tymošenko a Evropská solidarita bývalého prezidenta Petra Porošenka dostaly každá necelých deset procent, což znamená, že sice neobstály v Zelenského konkurenci, ale nepropadly. Proruští voliči (hlavně z východu země) hlasovali pro Opoziční platformu Viktora Medvedčuka, přítele ruského prezidenta Vladimira Putina. Medvedčuk získal zhruba třináct procent hlasů, a přičteme-li zisk propadlých stran, činí výsledek všech proruských uskupení v součtu necelých dvacet procent – stejně jako v minulých volbách. Pátou stranou v parlamentu je Hlas ukrajinské rockové hvězdy Svjatoslava Vakarčuka, který kolem sebe soustředil mladé proevropské idealisty. Hlas získal šest procent hlasů.
Ve hře je možnost, že právě s Hlasem utvoří Zelenskyj koaliční vládu, i když ho k tomu mandátová aritmetika nenutí. Jeho poslance beztak potřebuje k některým plánovaným reformám, k nimž prezidentova strana musí mít ústavní většinu: jde o zákon o lokálním referendu, které chce zavést, stejně jako pravidla pro snazší odvolání prezidenta.
Spolupráce s Hlasem by alespoň trochu uklidnila některé prezidentovy kritiky, kteří jsou k němu, donedávna ještě televiznímu komikovi bez jakékoli politické zkušenosti, skeptičtí; po drtivém vítězství se nově přidala obava, zda Zelenskyj a jeho okolí odolají pokušení ohromné moci, kterou během tří měsíců získali. K obezřetným patří i nezávislá ukrajinská média, jež ve velké většině nepropadla voličskému okouzlení a nového prezidenta a jeho lidi sledují s velkou mírou přísnosti. A poslední riziko, které před Sluhou lidu stojí: narychlo budovaná strana vytáhla do parlamentu stovky lidí. Zelenského poradci otevřeně mluví o tom, že mnozí z nových poslanců se ukážou být špatnou volbou. Kolik jich bude a jak své zástupce Volodymyr Zelenskyj dovede řídit, se uvidí v blízké budoucnosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].