Pohádka stáří

Dnes už snad nikdo nepochybuje o schopnosti komiksu zachytit jakékoli téma. Nicméně stárnutí si autoři (na rozdíl od složitosti dospívání) coby látku příliš často nevybírají. Belgický scenárista Zidrou a nizozemská kreslířka Aimée de Jongh tak se svým grafickým románem Nevyhnutelná opotřebovanost citů patří mezi průkopníky. Navíc si zvolili ambivalentní okamžik: odchod do důchodu, na nějž se všichni – jak tvrdí – po celý produktivní život těší, aby se ho ve výsledku obávali.

Mediterranée umírá matka a ona se stává nejstarší v rodině, Odyssea už nepotřebují ve stěhovací firmě. S oběma hlavními (a v zásadě jedinými) hrdiny vyprávění se tak čtenář setkává v situaci, kdy nevidí jinou perspektivu než smrt. Blížící se konec je ale zároveň osvobozuje, a když se náhodou potkají, je z toho láska. Zpočátku ostýchavá, přesto vášnivá a intenzivní – autoři se nebojí ani otevřených erotických scén (které baží po tom šokovat o něco víc, než je nutné). Mediterranée sice táhne na šedesátku a Odysseus je podobného věku, na druhou stranu je po celý dosavadní život živilo tělo – ji jako modelku, jeho coby stěhováka. Když se svléknou, jsou, ač poznamenáni časem, stále v dobré kondici. Dokonce natolik, že Mediterranée otěhotní a znovu se jim otevírají dveře budoucnosti. Okolí reaguje odmítavě; ale protože  ona děti nemá a on je vdovec a otec jediného syna, je nátlak spíše formální.

Zde už je naprosto zřejmé, že čtenář nestojí před běžným případem stárnutí, ale výjimečným příběhem, o…