Zbytečnost, která dává smysl

Alastair Humphreys je bezesporu prototypem globálního dobrodruha 21. století: na kole podnikl čtyři roky dlouhou cestu kolem světa, během níž ujel 70 tisíc kilometrů, ve veslici přeplul Atlantik, s batohem a nafukovacím člunem přešel skrz divokou pustinu Islandu a uběhl extrémní týdenní maraton v rozpálené saharské poušti. Humphreys je současně bytostný profesionál: všechna svá dobrodružství průběžně zdokumentoval a sdílel s fanoušky na internetu, po návratech domů o nich psal knihy a pořádal přednášky, což mu umožnilo se cestováním slušně uživit. Všeobecnou slávu mu ale nakonec přinesl podnik, k jehož uskutečnění vůbec nemusel opustit břehy rodné Anglie.

V roce 2011 začal rozvíjet myšlenku, že opravdové dobrodružství je úplně jinde, než si dosud představoval. Vymýšlel drobné výpravy do neznámých míst v blízkosti svého bydliště – dva dni plaval po proudu řeky Temže a spal na jejích březích, v zimě zase obešel londýnský dálniční obchvat M25, vedoucí předměstskou periferií, a objevoval tu skrytá, nečekaně krásná zákoutí. Jeho vůbec nejjednodušší dobrodružství spočívalo v tom, že v noci přespal ve spacáku pod hvězdami a ráno vyrazil metrem do centra Londýna na pracovní schůzku; sice trochu zmuchlaný a očouzený od ohně, ale osvěžený nevšedním zážitkem. Své drobné výpady mimo vyjeté koleje všední reality Humphreys začal nazývat mikrodobrodružstvími a sdílel je na sociálních sítích s hashtagem #microadventure.

Nápad se začal překvapivě rychle šířit, lidé po celém světě začali podnikat vlastní jednoduché výlety podobného typu a doprovázeli je fotografiemi, jak se ráno probouzejí na louce či na zahradě u svého domu. Cestovatel své tipy v roce 2014 shrnul v knize Microadventures: Local Discoveries for Great Escapes (Mikrodobrodružství: Lokální objevy pro skvělé úniky). Kniha se stala bestsellerem, o anglickém dobrodruhovi psala přední média po celém světě a časopis National Geographic autora ocenil titulem Dobrodruh roku. „Zimní výlet kolem obchvatu M25 v sobě měl všechny rysy dobrodružství, která jsem zažil na své čtyřleté cestě kolem světa – spal jsem venku, byla zima, bylo to fyzicky náročné a potkal jsem zajímavé lidi. Vrátil jsem se domů nabitý. Bylo to opravdové dobrodružství,“ řekl Humphreys redaktorovi časopisu National Geographic o své túře londýnskou periferií.

Svým jednoduchým objevem přesně vystihl pocit, který intuitivně cítíme všichni – obsah pojmu dobrodružství se dnes zásadně posouvá. Zatímco slavní dobrodruzi, jako byli Ernest Shackleton nebo Robert Scott, na začátku 20. století v zájmu lidstva objevovali dosud neprobádaná území, na začátku 21. století už není co objevovat. Dokonalým obrazem téhle objevenosti je letošní fronta na vrchol Mount Everestu. Dnešní dobrodruzi si už jen plní své osobní výzvy. „Jet na kole kolem světa, přejít poušť nebo sjet na lyžích nějaký kus ledu v Grónsku je úplně zbytečné. Máme dopravní prostředky, s nimiž to zvládneme jednodušeji,“ konstatuje Humphreys. Tohle zjištění je však podle něj osvobozující. Smysl dobrodružství totiž navzdory změně formy zůstává: jde o poznání světa nebo sebe samého.

Za hranici konvence

Znamená to tedy, že dobrodružstvím může být třeba i úplně banální dovolená u moře? Filozof Václav Janoščík připomíná, že pojem dobrodružství v evropské kultuře vychází z řeckých bájí, jako byla například Homérova Odysseia, jejíž odvážný hrdina se utkal s přírodními silami a s řeckými bohy, aby na konci své cesty vyšel jako vnitřně jiný člověk. Později se výraz dobrodružství rozšířil na výpravy do exotických zemí, které podnikali objevitelé, šlechtici a zámožní lidé. Příkladem může být výprava českého rytíře Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, jenž se na konci 16. století vydal na výpravu do Jeruzaléma a Arábie a napsal o tom slavný dobrodružný cestopis. „Tady už bylo dobrodružství spojeno s aktivním vyhledáváním zážitků a s vystavením se jiné kultuře, což u Odyssea nebylo,“ říká Janoščík. Třetí fáze podle filozofa nastala s nástupem masového turismu v 19. a 20. století, kdy z cestování zmizel prvek vnitřní proměny cestovatele a zůstalo už jen shromažďování zážitků. Za dobrodružství jsou dnes v této logice označovány třeba adrenalinové sporty. Zažíváme při nich možná vzrušení, vnitřně nás však nemění. Podle Janoščíka je i dnes možné zažít dobrodružství, ale jeho nutnou podmínkou je vnitřní proměna. „Pokud to bylo opravdové dobrodružství, tak z něj člověk vyjde jiný,“ říká Janoščík.