Smích přejde

Různé demokratické systémy mají svá specifika a příběh, který vrcholí ve Velké Británii, patří k těm nejpodivnějším. Pětašedesát milionů obyvatel země se po více než měsíční kampani, jejíž součástí byla televizní i rozhlasová debata a 16 menších lokálních diskusí se dvěma předvybranými kandidáty, tento týden dozví, kdo bude jejich premiérem s úkolem vyřešit rozchod země s Evropskou unií. Klání ovšem nerozhodnou běžní voliči, ale 160 tisíc registrovaných členů Konzervativní strany, která zvítězila v posledních volbách a de facto „pouze“ střídá svého šéfa, jenž bude ovšem automaticky také předsedou vlády. Typický držitel konzervativní stranické průkazky je přitom bílý, nadprůměrně movitý muž, který překročil šedesátku. Podle toho také vypadala zmíněná kampaň a s velkou pravděpodobností se to odrazí i na výsledku. Kdyby se volby řídily oblibou obou kandidátů napříč britským elektorátem, zvítězil by rozdílem několika desítek procent poklidný stávající ministr zahraničí Jeremy Hunt. Uvnitř Konzervativní strany jsou však nálady zcela opačné, a i když o nich neexistují důvěryhodné průzkumy veřejného mínění, třeba sázkové kanceláře mají za hotovou věc, že se tento týden do Downing Street 10 téměř s jistotou nastěhuje nespoutaně rozháraný bývalý starosta Londýna a bývalý ministr zahraničí Boris Johnson.

Nevěrný

O tom, že kampaň nemíří na celou britskou populaci, nemohlo být pochyb ani na okamžik. Jednou z prvních nabídek Borise Johnsona voličům bylo například seškrtání…