V tenatech Tinderu

Tinder is the Night. Tak by se dnes mohl jmenovat remake románu F. Scotta Fitzgeralda Tender in the Night. Přátelství a vztahy by se v románu nenavazovaly ve švýcarském sanatoriu, na horské chatě, v Paříži nebo na riviéře, ale v paralelním světě. Uvažuji nad tím, zda by se Francisovi zdála tinderová generace ztracenější v porovnání s tou jeho v první polovině 20. století.

S úvahou, že digitální svět si žádá digitální činy, se vydávám do rozbouřených vod řeky Tinder, která protéká mobily napříč kontinenty. Seznamku mi doporučila kamarádka k rozšíření okruhu nezadaných mužů se slovy: „Ty ještě nejsi na Tinderu?“ S obdobně zděšeným výrazem, jako když mě kdysi potkala s tlačítkovou Nokií. „Není to nějaká sex-spartakiáda v mobilu?“ jsem opatrná. „Lidi tam hledají všechno. Tři P – porozumění, přátelství, partnerství –, ale i ONS.“ Koukám, že si budu muset dávat pozor na zkratky.

Instalace geolokační apky a založení profilu proběhne v uživatelsky přátelských krocích, ještě uploadovat pár líbivých fotek. Intuitivně vybírám ty, které mě trochu vystihují a kde nemám „uříznutou“ hlavu. Kolonku pracovní zařazení úmyslně přeskakuji, ke škole doplňuji FF UK. S vědomím, že to není úplně naboostovaný profil, dávám preview, hotovo, vše nevyřčené můžeme probrat ve zprávách. Zkoumám ikony křížek, hvězdička, nope, like – budu postupovat systémem pokus/omyl. Letmo prolétnu pravidla komunity Tinder, která není platformou pro erotický obsah, zakazuje nenávistnou konverzaci a prostituci. Nastavím věkovou hranici v jednotkách roků a vzdálenost v jednotkách kilometrů.

První shodu čili match mám s Jamesem. Pohledný Angličan, kterému se podařilo přetavit angličtinu do češtiny pomocí Google překladače, kromě jiného píše, že mu celý večer vrtá hlavou ta zkratka. A sakra, je to tady. Že FF UK může mluvčím z Albionu generovat jiné než akademické konotace, mi došlo až teď. Měním profil na významově bezpečnější Charles University.

Svajpuju doleva, doprava, kloužu po povrchu, vědomě povrchně, čistě podle sympatií. Cože Keanu Reeves čtyři kiláky daleko? Zarazím se ve frontě u pokladny. Žádná porucha, evidentně fejk. Doleva. Další. Standa – na mě moc ezo. Milan – píše v piktogramech. Jiří – proč ty vyhajpovaný motorky, to není Bazoš. Sleduji, že někteří se s oblibou fotí ve výtahu v černých brýlích, s motivačními citáty nebo během sportovního výkonu. V kontrastu se světem adrenalinu mě zaujaly Kamilovy civilní fotky a jeho podmanivý pohled. Kromě toho, že mu je vidět do očí, profil zarezonoval autentickým obsahem. Vzbuzuje ve mně syndrom FBI – familiárnost, blízkost, imaginace. A hele, shoda. Navrhuje, abychom se přesunuli na Messenger. Já navrhuji přesunout se mimo virtuál. Odpovídá, že se pohybuje na trase domov, tělocvična, kino, ale že momentálně prožívá nedobré období. Respektuji to, jsem INFJ. Nebo INTP? Kdoví.

Ukládám nákup do tašky a píp. To byl Jakub, který na fotce vypadá jako renesanční anděl, píšu ségře. Po chvilce chatování se s Jakubem přesouváme na WhatsApp. Mezitím se ozval i Petr, kterému jsem dala lajk, navrhuje schůzku v suši baru. Zapomínám, že ten den už doprovod mám. Pan Holter, mobilní EKG. Bude na mně přilepený 24 hodin s cílem monitorovat mě. Představuji si rande se skrumáží kabelů na hrudi. OMG. Pro dnešek stačí, dávám si pauzu. Přemýšlím o možnostech námluv v 21. století komplexně a představuji si tinderování ve 3D.

P. S.: Věnováno všem, kteří nepřestávají hledat 3P. Zároveň chovám naději, že účastníkům hry v Tinder, kteří to myslí upřímně, se srdce pro někoho určitě rozbuší. Ať už s holterem, nebo bez.

Eva, 41, FF UK