Díky, Marie, za Prahu
Respekt 26–27/2019
V glose Marek Švehla píše v souvislosti s debatou o znovuobnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, že „sloup nevznikl jako symbol Habsburků“. Právě v debatě o památce, která je převrstvena nánosy interpretací a mýtů, je důležité obrátit se k historickým skutečnostem. Především, sloup byl vztyčen na přímé zadání císaře Ferdinanda III. (výmluvné je, že bez vědomí pražského arcibiskupa) podle vzoru o něco staršího mariánského sloupu ve Vídni, zhotoveného také na císařův rozkaz. Na pražském sloupu to dokládal i nápis: „Panně, Rodičce bez poskvrny prvotní počaté, za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař tuto sochu postavil.“ Sloup byl také posvěcen za přítomnosti císaře a s protireformační politikou habsburského dvora přímo souvisel tím, jak tematizoval triumfující katolictví nad kacířstvím (tj. nekatolíky v Českém království) – v jasné symbolice Marie šlape po draku, andělé potírají draky a ďábly. Ano, sloup byl vynikající dílo barokního umění (byl, a nikdy už nebude!), pokud bych však chtěl být škodolibý, své umělecké a urbanistické hodnoty měl třeba i Stalinův pomník na Letné. I ten byl ostatně manifestem vítězného režimu. Je mi líto, že nekompromisnost a nátlaková forma aktivit stoupenců obnovy Mariánského sloupu tolik připomíná agresivní rekatolizační politiku Habsburků, která stála za vznikem této památky.
Ondřej Jakubec, Masarykova univerzita, Brno
Stručně o nenávisti
Respekt 28/2019
Při čtení sloupku Marka Váchy Stručně o nenávisti se mi vybavil příběh z mého dětství. Myslím, že rezonuje s dnes častými povzdechy nad korektností.
Byla osmdesátá léta. V naší ulici bydlel zvláštní člověk. Říkalo se mu „chlap, co se převlíká za ženskou“. Vysoký, starší, ne moc hezký. Oblečený do dámských šatů, bot na podpatku, s kabelkou přes rameno a parukou na hlavě vypadal nepatřičně. Nikdo mu nerozuměl. Nikdo nechápal, „o co mu jde“. On si jako myslí, že vypadá jako ženská? On si myslí, že my nepoznáme, že je chlap? V dětství jsme se mu vyhýbali, ale když nás bylo víc pohromadě, dodali jsme si odvahu a někdy jsme ho ostentativně s přehnanou zdvořilostí hlasitě pozdravili „dó-brý-den“. Překvapeně se na nás podíval a něco zabručel. Mysleli jsme si, že se nám povedl vtip. Když nakupoval, lidi v obchodě se tvářili netečně. Jakmile vyšel na ulici, začali se na sebe uculovat a beze slov říkali: „To je on, ten blázen, taky ho znáte, že jo?“
Všeobecná diagnóza byla „obecní blázen“. Zároveň se o něm říkalo, že je inženýr. Nikdy jsem neviděl, že by se s někým na ulici bavil, že by ho někdo přátelsky pozdravil. Byl osamělý. Musel to být strašně nešťastný člověk. Dnes by snad vše mohlo být jinak.
Marian Koreček
Kdo se bojí Daniela Křetínského
Respekt 28/2019
V článku dáváte správně do souvislosti Křetínského byznys v uhelných dolech a elektrárnách a (potenciální) zpochybňování proklimatické politiky v jeho médiích. (Pouze zde opomíjíte oproti Info.cz vlivnější Reflex, který se v posledních měsících vícekrát pletl do kompetencí rodičům a učitelům a „posílal“ studenty stávkující například na Fridays for Future zpátky do lavic.) Rád bych pouze nabídl jednoduchou analýzu, jak velké jsou ekonomické zájmy Křetínského v této věci.
Stěžejním kamenem všech strategií proti vážným klimatickým změnám je zpoplatnění emisí skleníkových plynů. V případě Evropy to jsou emisní povolenky, za které musí i Křetínského elektrárny platit při každé spálené tuně uhlí a na jejichž co nejnižší ceně má Křetínského EPH zájem.
Křetínského EPH podle svých stránek nyní produkuje 105 000 GWh elektrické energie ročně. Výroční zpráva EPH za rok 2018 uvádí emisní intenzitu 532 tun CO2/GWh, což je zhruba dvojnásobek oproti evropskému průměru (viz https://www.eea.europa.eu/data-and-maps/indicators/overview-of-the-electricity-production-2/assessment-4).
Současná cena povolenky 27 eur/tunu CO2 proto EPH přidá do nákladů téměř 1,5 miliardy eur, zatímco stejně velkému emisně průměrnému evropskému výrobci přidá polovinu téhož. Pro srovnání, tržby EPH za rok 2018 jsou sedm miliard a čistý zisk 630 milionů eur.
Zdvojnásobení cen emisí, což je z pohledu cíle emisní neutrality do roku 2050 představitelný scénář, by tedy EPH vynulovalo čistý zisk (zde zjednodušeně počítám, že nárůst nákladů by byl z poloviny kompenzován nárůstem ceny elektřiny).
Marek Krčál
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].