Čokoládová hlína za nehty
Proč je v zahradničení obsažen hluboký smysl potvrzený historií i uměním
Anglická spisovatelka Penelope Lively vyrůstala před osmdesáti lety v Egyptě poblíž Káhiry. Její matka tam měla horkou slunnou zahradu a snažila se uplatňovat principy anglického zahradničení. Malá Penelope udržovala animistické přátelství s eukalyptem a houpala se s dětmi od sousedů na nadzemních kořenech obrovitého fíkovníku. Pak se ve dvanácti letech přestěhovala do Anglie, ale zahrady a zahradničení ji nikdy nepřestaly provázet. Ať už to byly další zahrady její babičky a matky nebo pak tři její vlastní. A loni, ve třiaosmdesáti letech, sepsala půvabnou literárně-zahradnickou knihu-esej Život v zahradě, pojednávající o vášni, jež provází lidstvo od neolitu.
Věnuje se v ní nejen jakýmsi zkráceným dějinám lidské lásky k pěstování rostlin všeho druhu, ale stejně tak prorůstání této lásky do světa umění. A všímá si tak, kdo z umělců byl opravdový zahradník a jak zahrady pomáhají v mnoha literárních dílech navodit atmosféru či dokreslit postavy. „Jsou to zemitá, plodná místa a v této podobě je známe, ryjeme v nich a vychutnáváme si je, ale zároveň úžasně překypují odkazy – jsou mocné, poddajné a mohou se stát metaforou,“ píše o zahradách.
Počasí je vždycky špatné
Lively je sama úspěšná autorka, napsala knihy pro děti i dospělé a za román Měsíční tygr, ve kterém umírající historička rekapituluje svůj život i dějiny světa, dostala v roce 1987 Man Bookerovu cenu (mimochodem Host ho vydá na podzim). S touto erudicí zkoumá právě souvislosti „mezi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu