Proč to Češkám tak hraje

Tohle zjevně nemůže být náhoda. V první stovce nejlepších tenistek světa bylo na začátku prázdnin sedm Češek. Tři z nich by podle momentálních výsledků jely na Turnaj mistryň, kam se před Vánoci zve nejlepší osmička daného roku. Česká trofej z velkého turnaje sice zatím letos chybí, ale jen těsně. V prvních dvou zásadních akcích sezony, v Paříži a v Melbourne, došly Češky do finále. Z loňska má jejich tým trofej z Fed Cupu, mistrovství světa družstev. Za posledních osm let ho Češky vyhrály šestkrát, loni jim v Praze fandilo 14 tisíc lidí, což je na zdejší sportovní akce hodně slušná účast.

Muži naopak z první stovky světového žebříčku úplně vypadli. Na Wimbledon jeli letos jen dva, na US Open loni ani jeden. Proč se výkony tolik liší? Proč se ženskému tenisu v Česku daří, co tento úspěch obnáší a na co může nynější boom narazit?

Budíček v 5.10

„Přijďte v půl jedenácté na Olymp, tam už nás najdete,“ vzkazuje po telefonu Hynek Fruhvirt. Areál ve Stromovce patří v Praze k jedněm z větších. Najít v něm cizí lidi zprvu nevypadá jako snadná věc. Na místě ale hledání opravdu tak těžké není.

Dvě Fruhvirtovy dcery – čtrnáctiletá Linda a dvanáctiletá Brenda – jsou mezi znalci všeobecně považovány za jedny z největších nadějí zdejšího tenisu. Starší Linda již letos jednou trénovala s reprezentací, obě sestry už mají smlouvu s profesionální sportovní agenturou. Ta financuje všechny náklady výměnou za podíl na potenciálních výnosech v budoucnu. Sportu se obě dívky věnují de facto celý den, jejich cesta pod otcovým vedením je nalajnovaná jasně směrem do světové špičky.

Rozpoznat je mezi ostatními nakonec nedá žádnou práci. Na kurtech vyčnívají jak kvalitou hry, tak svým ansámblem. Každá hraje jinde se svým trenérem, na lavičkách za plotem hru sledují další lidé. V divácky nejzajímavějším zápase tohoto dopoledne hraje mladší Brenda na body s cizí soupeřkou z Ruska. Cizince už je osmnáct, do Prahy přijela na soustředění s rodiči kvůli úspoře nákladů a možnosti poskládat si v tenisovém Česku zajímavý tréninkový program. Věkový rozdíl vypadá ohromně, ale v prvním setu Ruska prohrává 1:6 a na tváři ambiciózních, ale zaražených ruských rodičů je jasně vidět, že pobyt v Praze si představovali jinak.

„Je to svěřenkyně našeho bývalého trenéra,“ říká Hynek Fruhvirt během vyrovnanějšího druhého setu na vysvětlenou, jak nápad na duel se starší hráčkou vznikl. Sám takto nikam s dcerami moc nejezdí, cizí hráčky prý spíš jezdí na „sparring“ sem. Zápas se mu ale do plánů hodil – trénink před soutěžní fází léta vrcholí, hned další den se rodina rozděluje. Fruhvirt jede se starší Lindou na turnaj do Budapešti a pak na juniorský Wimbledon, mladší Brenda míří s matkou na turnaj do Rakovníku a pak do italského San Rema.

Zápas s Ruskou má v tréninkovém dni přesné místo, druhý set se za stavu 5:5 už nedohrává, program musí běžet dál podle předem rozplánovaného harmonogramu. „Den začíná kvalitní půlhodinovou rozcvičkou, následuje trénink nebo tréninkový zápas s hráčkami nebo hráči, které si sami zajistíme. Poté máme oběd, který jsme ráno uvařili a přepravili v termohrncích. Následuje odpočinek, během kterého se v průběhu školního roku učíme do školy, poté následuje cvičení – fitness nebo kompenzační cvičení, pak odpolední trénink nebo sparring a cvičení, strečink. Několikrát týdně děláme něco pro regeneraci – masáž, fyzio, spa, ice bath, cryo…“ vyjmenovává Fruhvirt, někdejší podnikatel v oboru bytových interiérů a dnes manažer rodinného tenisového kolotoče.

Podrobnosti o tom, co taková práce obnáší, reportérům sám od sebe nijak nevnucuje. Z odpovědí na další otázky je ale zjevné, že o nic odpočinkového nejde. „Manželka vstávala v pět deset, aby stihla uvařit,“ přibližuje Fruhvirt s tím, že jídelníček dcer se hodně hlídá, hlavně co do surovin, a pokud to jde, vaření probíhá i na cestách. Co bylo k obědu dnes? „Brambory na cibulce a hovězí plátky se zeleninovým salátem.“