Anketa: Jakou počítačovou hru by si měl zkusit zahrát každý a proč?

Her, které by se daly doporučit, je mnoho, ale vyberu třeba McDonald‘s Videogame (2006) od uskupení Molleindustria, za nímž se skrývá italský designér Paolo Pedercini. Je to satirická hra v podvratně roztomilé grafice, která hráči umožňuje postupně odhalovat rozličné nekalosti, které stojí za ekonomickým úspěchem fastfoodového řetězce – od ničení pralesů až po manipulativní reklamní kampaně. Je to dobrý příklad hry, která je nejen zábavná, ale zároveň i ukazuje, jak videohry mohou pronikavě zobrazovat fungování komplexních systémů a jak mohou být prostředkem politického či uměleckého vyjádření. Hra je zdarma přístupná na webu Molleindustria (http://www.molleindustria.org/) stejně jako další Pederciniho angažované hry (pojednávající například o pedofilii v církvi, nerovnosti pohlaví či neekologické výrobě mobilů).

Today I Die od argentinského designéra Daniela Benmerguie – napůl hra, napůl báseň o síle interakce a možnosti změny. Existují větší, zábavnější, komplexnější i odvážnější hry, ale tahle dokáže přesvědčit i zaryté odpůrce her o jejich potenciálu jako uměleckého média. Můžete si ji spustit v internetovém prohlížeči, a dokonce i v češtině, a dá se dohrát za pár minut. Nadto by si čtenáři Respektu měli zkusit zahrát i českou textovku Dobrodružství Indiana Jonese na Václavském náměstí 16. 1. 1989, která vyšla už v roce 1989 a v níž Indiana Jones bojuje s milicionáři během Palachova týdne. Je to skvělá připomínka toho, co se stalo před třiceti lety, a jedna z prvních aktivistických her v historii. Právě s kolegy pracujeme na jejím „remaku“, který půjde rovněž hrát v prohlížeči.

Takovou, kterou hrají vaše děti. A nejlépe si ji zahrajte společně. A potom Tetris. Jak ukazují výzkumy, ti, kdo mají alespoň nějakou zkušenost s Tetrisem, jsou úspěšnější v mentálních rotacích, což je častý úkol v inteligenčních testech. Získat v nich pár bodů navíc se může hodit každému. Jinak hry nemají moc přímých účinků, ať pozitivních či negativních, a není tak moc důvodů, proč nějaké konkrétně doporučovat či před nimi varovat. Pokud ale vezmeme hry jako kulturní fenomén na úrovni třeba filmu, tak je tu několik kandidátů, které by člověk měl vidět a znát, i když ne nezbytně nutně také hrát. Pro české publikum je to Kingdom Come: Deliverance.

Počítačové hry už jsou tak sebevědomé a rozkošatělé médium, že se nedá jednoduše odpovědět. Záleží tak, co se od zážitku čeká. Nikdy jste nic nehráli? Zkuste ty největší klasiky, třeba Tetris. Fakt. Myslíte si, že hry jsou jen bezduché střílečky? Zahrajte si This War of Mine. Nevíte, jestli jsou hry umění (vizuálně nebo tím, co sdělují)? Dejte si Journey, píšou se o ní stohy analýz stejně jako o Tarkovském nebo Lynchovi. Chcete pochopit omamnost interaktivity? Pak je tu Heavy Rain. Nevěříte, že hry dokážou vyprávět dobrý příběh a vyvolat jiné emoce než vztek? Zahrajte si autobiografickou That Dragon, Cancer o chlapečkovi, který umírá na rakovinu. A osobní tip na závěr: všechno dohromady splňuje hra The Last of Us, která se tváří „jen“ jako obyčejná zombie vyvražďovačka. Už jen pro tu scénu s žirafami!

Najít jeden titul, který by si měl zahrát každý, je opravdu těžké. Ostatně každý má jiný vkus a bude mu vyhovovat něco jiného. Nemyslím, že existuje jedna ultimátní hra, která by neměla nikomu chybět. Minecraft je tomu možná blízko, ale nutit ho jako povinnost každému pro mě trošku autokraticky zavání. Když už něco, spíš bych to otočila a doporučila bych každému si zahrát alespoň jednu hru v životě. Výběr je nepřeberný. Od těch popcornových blockbusterů, přes zamyšlené filozofické rozpravy, napínavé detektivky, závody s přáteli až po zapeklité puzzle. Myslím, že lidé, kteří hry znají pouze z pohledu pasivního pozorovatele mimo hráčskou komunitu, občas postrádají představu o tom, jak vlastně rozmanité tohle médium je a kolik pozitivního může vnést do života. Člověk je přitom tvor hravý. Škoda tak, že díky předsudkům se mnozí připravují o hodiny zábavy.

Minecraft je skvělá volba. Zvlášť Creative mód představuje ideální vstupní bránu do světa počítačových her. Není kompetitivní, chybí mu návykovost současných hitů jako je Fortnite nebo PUBG a dá se v něm vybudovat vlastním tempem celý alternativní svět. Takže dítěti nebo hrami nepolíbenému dospělému umožní se rozhodnout, jestli mu hraní dává smysl, nebo ne. Pokud by někomu vadily minecraftí kostičky a nutnost zapojení představivosti, doporučil bych hry od českého studia Amanita Design – Samorost, Botanicula nebo úžasné Machinarium. Tedy ručně kreslené adventury, kde se hráč musí prokousat hádankami, puzzly a používat myšlení out of the box. A pak by si každý měl zahrát klasiku všech klasik – něco z rodiny stříleček z pohledu první osoby Call of Duty. Aby věděl, na co bude už vždycky nadávat nebo do čeho se případně navždy zamiluje.