0:00
0:00
Agenda23. 6. 201913 minut

Stát versus T. H.

Proč Česko nutí  lidi podstoupit operace, které vlastně vůbec nepotřebují

,
foto: Matěj Stránský
„Ať mi stát neříká, co mám dělat se svým tělem.“ (Nikol Borovičková)
Autor: Matěj Stránský

Jít si vyzvednout balík na poštu pro většinu z nás představuje zcela banální úkon. Pro Nikol Borovičkovou se však pokaždé jedná o misi, při níž hrozí trapná scéna. Vždy zde totiž existuje možnost, že osoba za přepážkou zásilku nebude chtít vydat. Mladá černovláska navenek sice vykazuje všechny znaky ženství, v občanském průkazu má ale v kolonce pohlaví uvedeno M jako muž, což pracovníky úřadů někdy mate. Nikol je transgender: narodila se v mužském těle, ale už od puberty se cítí být ženou. Vysvětlovat tenhle nesoulad pořád dokola je nepříjemné a zdlouhavé a Nikol někdy svůj balík na poště dostane až tehdy, když kromě občanky předloží ještě i rodný list. Podobné situace zažívá také na jiných místech, kde je třeba prokázat totožnost – u lékaře, v bance, při policejní kontrole nebo při pracovním pohovoru.

Podobným scénám lze předejít a nechat si v občance změnit údaj o pohlaví z M na F. V Česku to však má zásadní háček – Nikol by podle zákona musela projít kompletní tělesnou proměnou, při které by jí lékaři přeměnili pohlavní orgány z mužských na ženské. Nikol částí tohoto procesu prošla, závěrečnou chirurgickou operaci ale podstoupit nechce. „Je to riskantní zákrok,“ vysvětluje svoji volbu. S faktem, že bude muset dál snášet ponižující okamžiky na poště i jinde, je smířená, stejně jako stovky dalších žen a mužů, kteří jsou v podobné situaci. Je však docela dobře možné, že v budoucnu to už nebude nutné: stále více evropských zemí v posledních letech mění zákony a k úřední…

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc