Špinavci z východu

Třeba ještě existuje šance, že se vědci mýlí. Že se to samo nějak spraví. Že všechny ty šokující záběry bortících se ledovců a psů běžících přes Grónsko s tlapkami ve vodě jsou jen dočasná věc. Třeba i suché české lesy se časem nějak zmátoří.

Ale spíš ne. Vědecká zjištění ukazují, že podstatná část života na planetě Zemi spěje k záhubě, a je tedy namístě něco podniknout. Lidé, kteří rozumějí příčinám, radí omezit produkci uhlíku a zpomalit skleníkový efekt. Přerod jistě nebude snadný ani levný, ale v situaci, kdy alternativou je nepoznaná destrukce, kterou zažijí už dnešní děti, není na co se vymlouvat.

Nebo je? Andrej Babiš ze sebe minulý týden po skončení evropského summitu, vysypal celou várku výmluv. Česko vkormidloval do skupiny potížistů v čele s Polskem a Maďarskem. Společně pak zablokovali unijní plán dát boji za lepší klima pevnější rámec.

Cvičit, nebo fetovat?

Cíl, o který šlo, přitom nezněl v bezprostředních dopadech nijak likvidačně. Rozhodně ne pro země, jako je Česko, jež si teď v podání premiéra hraje na „country of future“.

Západní lídři vyrazili do Bruselu s tím, že je žádoucí dát najevo větší vůli ke změně a zvýšit tak váhu společného evropského hlasu, až se bude o klimatické změně jednat po prázdninách v OSN. Osmnáct zemí jelo na summit s návrhem stanovit rok 2050 jako termín, kdy Unie stáhne emise CO2 na nulu. Nakonec ale časový závazek z oficiálního závěru vypadl. Respektive skončil jen v poznámce pod čarou s tím, že kvůli blokádě…