Neznámý, ale věrný

Byl to krásný, téměř mytický příběh: Před asi 4,6 miliardy let, krátce po vzniku sluneční soustavy, obíhala po dráze dnešní Země nikoli jedna, ale rovnou dvě planety: Gaia a Theia. První jméno známe, druhé je po matce měsíční bohyně Seléné. Poruchy způsobené gravitačními vlivy Venuše nebo Jupiteru ale způsobily, že se Theia od své dráhy odchýlila a začala se blížit ke Gaie, až do ní narazila. Gigantická srážka vymrštila do okolí roztavenou horninu, z níž se postupně zformoval Měsíc. Z Theie nic nezbylo, z Gaii se stala Země.

Tento příběh před mnoha lety vyplynul z analýz vzorků hornin dovezených z Měsíce astronauty programu Apollo a z počítačových modelů možné srážky Gaii a Theie. Dnes však víme, že to nejspíš bylo trochu jinak – a není to jediná nejasnost, která ohledně Měsíce panuje. Jeho dosavadní výzkum přinesl kromě odpovědí i spoustu nových otázek.

Jeden, nebo dva?

Že Měsíc není stříbrným diskem zavěšeným na klenbě nebes, ale samostatným světem s horami a údolími, definitivně prokázal Galileo Galilei, když začátkem 17. století otočil k nebi svůj dalekohled. Spatřil, že většina hor na Měsíci má kruhový tvar, a někteří jeho současníci pak v těchto kruhových valech viděli města obehnaná hradbami. Později se astronomové domnívali, že jde o vyhaslé sopky. Dnes víme, že jsou to okraje kráterů vytvořených dopadem velkých asteroidů. Měsíc nemá atmosféru, pohoří se tu nevrásní tak jako na Zemi. Nepůsobí zde eroze a další síly, které by proměňovaly krajinu a…